Číňan, ten dobrý tofu má...

Občas se člověk nachomýtne k něčemu, k čemu by se za normálních okolností neměl moc šancí dostat a má tak možnost porovnávat. Mně se to stalo před pár dny, kdy jsme se s partičkou lidí z hostelu rozhodli vyrazit na večeři na místo, které bych v Káhiře upřímně ani nehledala - do China Townu, egyptské čínské čtvrti.
Náhodou byl v naší skupince i Číňan, takže jazyková bariéra nehrozila a my mohli směle ochutnat všechno, po čem naše lákavě vypadajícím jídelním lístkem nabuzené chuťové pohárky prahly. A že toho nebylo málo. Nakonec, po nesnesitelném rozhodování, si každý vybral dva chody s tím, že všechno dáme doprostřed stolu, pro tzv. sharing, sdílení, každý ať si bere, co chce.
Nutno podotknout, že čínská komunita je, podobně jako v jiných světových velkoměstech, poměrně uzavřená a nedívali se po nás zrovna nejpřátelštěji ( což se nezměnilo ani po zaplacení, dýška nevyjímaje). Ale musí se jim nechat, že vaří skvěle, s tím, co se u nás vydává za " čínu" se to vůbec nedá srovnávat ( asi je to dané i tím, že většina české "číny" pochází od Vietnamců).
Ať už vezmu naprosto nepravděpodobně úžasný zelený čaj, který se v malých kalíšcích servíruje ke každému jídlu zdarma, všechny ty malé mističky, hůlky, rozpálený wok a hbitě se otáčejícího kuchaře, byl to nezapomenutelný zážitek. Dali jsme si všechno možné, od nudlí s hovězím masem přes kuřecí sezamové kousky, tofu ve speciální tmavé omáčce, po špenát s česnekem, fazolky...no byla toho spousta a nakonec jsme si nechali zbytky zabalit, protože to se prostě nedalo ujíst všechno. ( Nakonec všechno, co zbylo snědl kamarád a mazaně se při tom maskoval rozhovorem o charitě v Anglii, takže jsme si v zápalu vášnivé debaty ani nestihli všimnout, že krabice je prázdná:-)))
Stálo to prostě za to, a abyste z toho taky něco měli, fotky budou následovat hned vzápětí.