pozadí blogu

čtvrtek 28. dubna 2011

Chez Pim

Milí mlsouni, mám z vás radost. Díky vám s potěšením sleduju, jak se projekty jako je KokinoSimply good, atd. rozvíjejí a dávají naším mlsným chuťovým buňkám poznat rozdíl mezi prefabrikátem a kvalitními surovinami. Díky vám se i já snažím neustále někam posouvat a hledat, co se ve světě pečících papírů, plechů a dóz s cukrem a moukou děje. A díky vám jsem našla Pim.
Pim Techamuanvivit není ve světě gastronomie žádným nováčkem. Jak to na jejím blogu Chez Pim kouzelně vyjádřily New York Times, "Pim není profesionální kuchařka, ale je profesionální jedlík" a šestá příčka na pomyslném žebříčku padesáti nejlepších foodblogů světa mluví sama za sebe. Zároveň je Chez Pim krásná ukázka toho, že jíme i očima - blog je po grafické stránce vymakaný do posledního detailu a lákavé fotografie nechají chladným jen zatvrzelou modelku na odtučňovací kúře. Přistihnete se, jak se nad nejrůznějšími dobrotami , tipy a triky bezděky usmíváte a sepisujete seznam potravin, které musíte mít ve špajzce.
Já osobně rozhodně vyzkouším dušeného králíka podle receptu z restaurace La Mamma s rozmarýnem, šalvějí, vínem a olivami Coniglio al Rossesse e Olive, možná i čokoládové pusinky a bůhví co ještě. Nemám totiž tenhle blog pročtený ještě ani z půlky a nápadů se rojí čím dál víc. Každý z oddílů, ať už kliknete (jako já nejčastěji) na Bake, Travel, Pantry (tipy na různé kuchyňské vybavení až po nákupní tašky) a další je nabitý skvělým čtením a radostí z toho, co Pim dělá. Vždyť opustit práci v Sillicon Valley a rozjet kariéru jednoho z nejrespektovanějších food bloggerů, to už chce velkou dávku enthusiasmu.



úterý 26. dubna 2011

Velikonoční ohlédnutí

Tak jsme oslavili zase jedny Velikonoce. Doufám, že jste to všichni přežili ve zdraví - tzn. dámy nesedí na polštáři, protože přes jelítka na pozadí nemůžou jinak a pánové okoštovali tekutou koledu s Mírou:-)
Já strávila svátky na Žatecku, a tak jsem byla přímo v epicentru jarních zahrádkářských prací. Zvesela jsme s příbuznými sázeli brambory, řádkovali jako zběsilí a teď už se jen pokoutně těším, jakou že úrodu zemáků si na podzim odvezu do Prahy.
Abych zkrátila ono trýznivé čekání, objednala jsem zase jednou bedýnku (viz. předchozí příspěvek). Takže tu právě sedím mezi mrkví, jarní cibulkou a jánevímčímvším dalším, blaženě chroupu jablíčko a pozoruju, jak se v bytě zabydlují petrželka a pažitka v květináči.
Jaro je v tomhle prostě úžasné. Všechno se probouzí k životu, člověk má najednou zase plno chuti do práce, usmívá se do slunce, vítá první deštíky, které zajistí, že všechno vyklíčí, jak má a je mu dobře. Je to podle mě totiž jeho přirozenost, těšit se z obyčejných radostí života, na které se, v době supermarketů, nadnabídky a všech těch od hlíny očištěných, nablýskaných plodů, co jsou jeden jako druhý a vůbec nechutnají po sluníčku, často zapomíná. S údivem znovu objevujeme věci, které by naše prababičky považovaly za naprostou samozřejmost, ba nezbytnost. A tak pěstujte, nevadí, že jen za oknem v truhlíku a užívejte si všechny ty zázraky a vůně přírody, nejlepšího supermarketu vůbec:-)
Krásné jaro!!!