pozadí blogu

sobota 20. srpna 2011

Tuňák v županu aneb vytvořte rybě příjemné klima

Pokud se vám stane, že budete bloudit nákupním centrem na Chodově, přepadne vás obrovský hlad a zrovna budete stát před bistrem Café Level, výjimečně vás prosím, otočte se na patě a běžte do Mekáče. Vidíte správně. Všechno, i chroustání polystyrenového hambáče je lepší, než hnusná, studená, gumová palačinka a mátová Cola.


To byl zase nápad. Přepadla nás s drahou půlkou chuť na kafe, a tak jsme se rozhodli vyzkoušet Café Level. Štít mají velice podobný jako Paul, tak jsem si říkala, že dostaneme přinejhorším průměrnou kávu, přinejlepším nás možná čeká nějaké příjemné překvapení. Bah. Naivita mé mladosti dostala zase na....řiť.
Na lístku nás zaujala mátová Cola, takže jsme se jí rozhodli otestovat místo kafe, dbalí zásady dát si na lístku to nejbizarnější, ať je o čem psát. No to tedy je!! Ještě teď, když tu srkám maté, se mi pusa křiví nad vzpomínkou něčeho, co bylo skutečně zelené a chutnalo jako zubní pasta s Colou, přičemž celý ten blivajz byl asi třikrát sladší, než obyčejná Cola. Pokud jste ráno nestihli výplach ústní vodou, neváhejte. V kombinaci s ledem je to dvojitý freeze efekt, o jakém se Signalu nezdá. 45 korun, za které si radši koupím kvalitní zubní pastu.
Café Level také nabízí snacky v podobě teplých toustů se šunkou a sýrem, slaných a sladkých palačinek a poněkud unavené dezerty (dnes v akci všechny za 65,-). Testování kvality palačinek na různých místech je takovou naší specialitkou, takže jsme neváhali. Přítel si dal slanou palačinku se šunkou a sýrem a já s tuňákem a sýrem ( obě cca za 75 korun).
Já naivka si až dodnes myslela, že palačinka má být teplá a čerstvá. Ne, omyl!! Má být studená, kupovaná a gumovitá, s vykydnutým tuňákem z konzervy a plátkem oschlého eidamu. O obligátní konzervové zeleninové příloze mi počítač odmítá psát. Šunková variace s eidamem bylo némlich totéž v bledě hnusném. Porýpali jsme se v tom, já snědla alespoň toho tuňáka, a když se slečna zeptala, zda to už může odnést, skoro jsem jí prosila.
Mimochodem obsluha. Když šel přítel zaplatit a já osaměla u stolku, odehrála se nalevo ode mě scénka, která atmosféru zkázy jen dotvořila. Paní si chtěla objednat latté, přičemž se slečny ptala, zda by bylo možné plnotučné mléko vyměnit za polotučné. Na to se jí dostalo vyšokovaně znechucené odpovědi, že "to by nešlo, páč my dostáváme mlíko v krabicích." Paní si zabalila brýle, zvedla se a odešla. Chtěla jsem jí skočit do kabelky a zmizet taky.
Co dodat? Snad už ani radši nic. Možná jen, že ochotný neznuděný personál by se šiknul. A když už chci mást zákazníka teplým občerstvením, chtělo by to aspoň mikrovlnku na efekt.

P.S. Omlouvám se za sníženou kvalitu fotky, mobil se mi chvěl děsem při pohledu na nabídku Coly s vanilkovou zmrzlinou.



pondělí 8. srpna 2011

Není Cordon jako Gordon

Možná byste tím na malý moment potěšili maximálně Gordona Ramseyho, než by mu došlo, co máte na mysli a utrhl by vám hlavu za řevu slov, která tu ani nebudu rozepisovat. O to víc zamrzí, když stále a stále dokola se opakující hrubici najdete nejen v jídelním lístku kdejaké pokleslé i nepokleslé (bohužel) restaurace, ale i v něčem, co přibalují do časopisu o vaření.


Listujíc starším číslem jednoho kulinářského časopisu, vypadl na mě leták od Lučiny (a jo, napíšu to tu, jen ať mají pěknou ostudu a nadosmrti si to pamatují) s recepty, kde se dá jejich nejznámější výrobek použít. A jak jsem se tak probírala různými saláty a dezerty, vybafl na mě bez obalu, jako naháč v parku, onen hnusonázev - GORDON BLEU.
Takže prosím vás - tohle jídlo skutečně nemá nic společného s žaludečními potížemi nějakého Gordona (tradiční česká výslovnost je totiž "Gordon blé"). To, co se mi na obrázku Lučina snažila vnutit, se jmenuje Cordon bleu , přičemž výslovnost bleu je jako když dáte pusu do kornoutku, taková potemnělá, a samozřejmě je to z francouzštiny. Odkud název? Tohle jídlo ho získalo podle kuchařského vyznamenání modrou (bleu) šerpou (cordon), a toto slovní spojení vyjadřuje v kulinářských kruzích cosi špičkového, nejvyšší úrovně. Jinak je to také světový kuchařský institut, jehož kurzy navštěvovala například Julia Child.
A co by vám vlastně mělo správně na talíři přistát? Originální Cordon bleu by měl být telecí řízek plněný šunkou a sýrem typu ementál nebo gouda, to vše klasicky v trojobalu. Já osobně preferuji, kvůli výraznější chutí, sýry plísňové, především hermelín či camembert, v podstatě můžete s náplněmi dost experimentovat, jen už to nebude originální Cordon. Jednoduché jako facka. Správně by se měl také pokrm smažit na másle, nikoli na oleji, získá tím naprosto jiný rozměr, tak pokud neživíte osmihlavou rodinu, zkuste se neošidit a udělejte to pěkně jak to má být. A vytvořte trička s nápisem Cordon není Gordon, noste je do restaurací, které przní svým jazykovým neumětelstvím tohle jídlo hned od počátku. Jo a jedno pošleme taky Lučině.