pozadí blogu

pátek 18. května 2012

Mnichovem s otevřenou pusou...

...a pokud možno i slovníkem a bezednou peněženkou. To abyste mohli ochutnat všechny ty hříšné dobroty, na které narazíte. Bez okolků přejdu k věci, nemá cenu se tu rozepisovat o Mnichově jako takovém, na mapě ho najdete všichni a dojet tam taky není problém. Při své poslední návštěvě jsem poctivě dokumentovala všechny možné pochutiny, a právě o to se chci podělit.
Centrem gurmánova mikrosvěta je tu rozhodně trh Viktualien Markt, v podstatě jakési zhmotnění všeho, co bychom chtěli i u nás, ale jaksi se to pořád nedaří. Celoroční trh, kde dostanete všechno, na co máte zrovna chuť, od koření (čerstvé i sušené bylinky jakož i vážené koření) přes sýry, ryby, ovoce, zeleninu atd. Typicky bavorskou náturu dokreslují pivnice s mázy piva a řeznictví nabízející Weisswurste, typické malé bílé klobásky, které se vaří v horké vodě, a pak "svlékají", aby se následně omočily ve sladké kremžské hořčici s medem a jablíčkem.
Nově se na trhu objevil naprosto geniální stánek s čaji i nečaji z celého světa, kde jsem samozřejmě musela, coby vášnivý čajomilec, zakotvit.Po naprosto zoufalé snaze si něco konstruktivně vybrat jsem nakonec sáhla po směsi zeleného sencha čaje s bílým čajem, kousky pomeranče a třešně (to vše prezentované pod poetickým názvem Sakura´s Lächeln). Doma mě ohromila vyvážená osvěžující chuť, prostá nelibých "ocásků" aromat, jak se to často stává, koupíte-li si ochucený čaj.Zkoušela jsem, jestli je vícenálevový, ale vzhledem k jemnosti bílého čaje nedoporučuji dělat víc, než jeden nálev z jedné dávky.


Samostatnou kapitolou jsou na trhu ryby a jejich prezentace. To takhle jdete brzo ráno na trh, abyste vystihli přesně ten okamžik, kdy prodejci začínají aranžovat svoje zboží, a pak strávíte půl hodiny doslova očumováním rybího chlapíka, který na led sází všechny ty obskurní příšerky, mezi kterými je mořský ďas modelka. A jakmile je ten správný čas, dopřejete si housku plněnou cibulí a čerstvým sleďěm, lososem či krevetami.Motto na papírovém pytlíku, volně přeložené jako "Pokud to plave, tak to máme", vás potom už při pohledu na slizce nádherné dobroty nepřekvapí. Nakonec plavaly i v našich žaludcích, mocně omočené v citronovém radleru Pschorr (kam se hrabou ty naše chemické rádoby radlery od nejmenované značky).




Uprostřed trhu je už několik let zapíchnutá polévkárna, která každý den nabízí denní speciální polévku - když jsem tam šmejdila, zrovna to byla "Viktualien Gemüsesuppe". Hned vedle mě zaujala tahle hororová sýrová scénka:-)



Sýry se tu sešly různé, od italských přes bavorské, bio i nebio...ano, takhle nějak vypadá myší ráj.
Viktualien Markt je prostě tisíc velkých potěšení na malém prostoru. Na lidech je vidět, že si svoje zboží a stánky opečovávají a jsou na to, co prodávají, náležitě hrdí. Všichni do jednoho vám popřejí příjemný den či víkend, není problém se domluvit na vyzvednutí žádaného zboží i v dny, kdy je zavřeno, prostě pohoda. Samozřejmě, ne zrovna levná pohoda, ale člověk by se měl občas rozmazlit:-)

Třešnička na závěr - ovládám němčinu skutečně jen velmi pasivně, takže jak ráno požádat uklízečku, aby nevyhazovala lahev, kterou ještě nemáte nafocenou a nevíte, jak se německy řekne vyhodit?


čtvrtek 3. května 2012

Co zakousnout v muzeu

Nebojte, hlídače ne:-) Mluvím o prostém, leč geniálním nápadu, na který jsem narazila při nedávné návštěvě mnichovské Glyptotéky. To takhle procházím jednotlivé sály s artefakty, za okny vedro, uvnitř vedro, všude vedro. Najednou u archaické sochy větřím kafe a koláč. S myšlenkou toho, že už mi červ vedrožrout ohlodává mozek jdu dál, když tu najednou...
Uprostřed dalšího sálu, hned vedle vitríny s keramikou stál ostrůvek slasti:


Cinkání příborů a veselé diskuze německých důchodců mě utvrdily v duševním zdraví, ale zároveň jsem si uvědomila, že skutečně nejsem v Čechách, či, abych posuzovala podle svého města, v Praze. Tohle se vám při bloudění Národním muzeem nestane:


A já táži se proč??? Proč je takový problém realizovat u nás to, o je v zahraničí běžnou a zřejmě v celku bezbolestnou praxí? Proč v Glyptotéce nepobíhá podrážděná baba, která by ony důchodce vychutnávající si kus dortu peskovala, že se baví a cinkají porcelánem? Vážně je takový hřích udělat i naše muzea příjemnější a lidštější?
Pište mi, jestli znáte i muzea a další výstavní prostory v ČR, jejichž součástí je nějaký příjemný kout s chutným bufetem nebo bistrem, budu ráda:-)