Raší, raší, vyraší

Poslední dobou pozoruju všude po světě trend něco někam píchnout. Mladí, staří, lidé z města i vesnic, všichni se snaží vypěstovat si ta svá nejlepší rajčata, okurky, fazole...i hrábě by zasadili, kdyby to přineslo plodící efekt. No a já nejsem výjimkou - majíc výhodu chaty, která pravidelně zažívá jaro co jaro nálet dvou nadšených pěstitelek, tedy mě a mamči, můžu experimentovat po libosti. Nebo spíš experiMINTovat, podle šílené úrody krásné svěží máty:-)

Kromě obligátního mojita jsem si z ní udělala čaj Tuareg - černý čaj s cukrem a právě lístky máty, které se pomalu louhují a uvolňují do čaje nádherné aroma a chuť. Jakmile nálev vystydne, máte skvělý ledový čaj, který se dá popíjet v horkých dnech téměř neustále.
Daří se i šalvěji,

levanduli,

a petrželi, kterou sice osobně moc nemusím, ale při zánětech močového ústrojí po ní vděčně sáhnu, jakkoli je odvar z ní vpravdě nechutný.

Taky už máme nádherný rozmarýn, malé kopříky, angínovník, šišák bajkalský (skvělý na průjem), pažitku... no prostě fakt už chybí jen ty hrábě:-)

Rybíz. Jakmile začnou červené, bílé a černé bobulky dozrávat, vidím mamku hbitě kmitající s miskou od keře ke keři, občas téměř rychlostí světla, vyruší-li v keři slepýše:-) Představa, že bychom neotrhali všechno je naprosto nemyslitelná, protože veverčí efekt (dělat zásoby na zimu) a mocný argument "a čím budeme mazat linecké" vždycky zvítězí. Proto sláva pektinu a jde se zavařovat rybízová marmeláda. Nad hotovými skleničkami se potom rozněžňujeme půl léta, načež nadáváme "kam to asi všechno dáme". Ale má to svoje kouzlo a regály s džemy, marmeládami, želé atd. můžu v obchodech míjet obloukem.

Na okurky, lilek, ostružiny, maliny a cukety si ještě chvilku počkáme, ale pocit, že Čapkův zahradník v nás zase zvítězil, je krajně uspokojivé:-)