pozadí blogu

středa 26. září 2012

Jedenáctero v Angelatu, aneb food pípšou

1. Nemineš Angelato bez povšimnutí.
2. Nevejdeš v Angelato zamračený.
3. Neodepřeš si potěšení své.
4. Nepomyslíš si cosi o p.deli, když turista před tebou dostane poslední porci tvé oblíbené příchutě.
5. Nebudeš se bát experimentovat.
6. Citlivě zkombinuješ vybrané příchutě své.
7. Neodhryzneš kus kornoutu sousedova.
8. Nikdy nezradíš Angelato tím, že by sis dal mrňavou zmrzlinku o ulici dál.
9. Blaženě funěti budeš, kdykoli se někdo zmíní o Angelatu.
10. Budeš do Angelata vodit každého přítele, který projeví zájem o zmrzlinu.
11. Pojmenuješ své dítě Angelato, ať to bude holka, nebo kluk:-)))))))




Nebojte, nezbláznila jsem se, jen jsem prostě zapřisáhlý angelatorián. Půl roku o jejich zmrzlině sním, abych si dneska konečně dopřála malé ulepené potěšení. Seděla jsem na lavičce, připadala si děsně cool, asi jako Julia Roberts v Jíst, meditovat, milovat a blaženě nořila lžičku do kombinace pistáciové zmrzliny a stracciatelly. Můj drahý půlka šel do kávové (jinak mé nejoblíbenější) a kokosové (aby následně nevydržel a dal si ještě jeden kopeček makovo - švestkové).


Dneska byl vůbec den plný dobrot a překvapení. V minulém příspěvku jsem psala o medvědím období letargie, které dneska skončilo v kavárně Kafíčko v Truhlářské ulici. Kamarádka Maruška, která se mnou věrně obráží každou kavárnu, kterou kde najdu, si totiž dala i zákusek - malinký, rozkošný cupcake od holek ze Sweets´n´Sins, které tímto zdravím. Jinak víděňská káva a coffee iceshot nezklamaly, a rozhodně to nebyla poslední Kafíčková návštěva. K příjemné atmosféře přispívá rozhodně i výzdoba kavárny a milé rozdělení do boxů s polštáři, člověk se prostě cítí jako u starého známého.



A vítězem dne vyhlašuju svojí maminku, která navařila geniální švestkové knedlíky, tak geniální, že kdybyste je ochutnali, chtěli byste její adresu. A tu vám nedám. Nikdy!!!!:-)


čtvrtek 20. září 2012

Medvědí myšlenky

Přemýšlím nad novými příspěvky. Mám hromadu nápadů, a přesto se ruce ne a ne pořádně rozběhnout po klávesnici. Mám "medvědí období".

Momentálně nemám ani chuť vařit, péct a experimentovat. Jíst a ochutnávat, to zase ale jooo:-) I když právě teď těch příležitostí moc není. Sedím v práci, kterou zásobuje jen Eurest (aneb "Los Šlichtos"), kde se bezcílně potulujete od regálů se sendviči k regálům s mastnou anglickou a párky. Hlavou vám víří myšlenky na léta školní jídelny a toužíte po pořádném ovocném baru. A tak to řeší domácí krabičky. Těstovinové saláty na x způsobů, obložené chleby dle mého gusta (takže hlavně mamčin skvělý ořechový s kdečím), pytlíky zeleniny a ovoce.
Asi je to tím, že začíná podzim. Nenechte se mýlit, tohle roční období já miluju, ale po hektickém létě tělo začíná zpomalovat a vnitřní hlas křičí "Je čas na bramboračku!!", "Dýni, zpracuj už tu dýni!!" a "Co takhle pomalu na plotně dělaný guláš?" A tak nezkouším nic nového a držím se klasických podzimních hitů.
Ale na druhou stranu, návštěva Alchymisty s famózním dortem Mont Blanc (tři vrstvy čokoládového těsta s krémem) a kafíčkem, jak ho umí jen oni je důkazem toho, že to se mnou zase nebude tak špatné:-))

Mějte krásné babí léto!! 

pondělí 3. září 2012

Cestou necestou po krásách Jižních Čech II.

Minule jsem vás zvala do Třeboně, která byla číslem jedna našeho letního dovolenkového putování. Dalším městem, kterým se dnes se mnou můžete virtuálně projít, je Český Krumlov. Město vodáků, cizinců, malebných zákoutí, dýchajících historii... zkrátka se pohodlně usaďte a nechte se provést.

Tak jako drtivá většina turistů, kteří do Krumlova přijíždí, začala i naše cesta hledáním volného parkoviště, což v centru není věc jednoduchá. Jakmile jsme se zapasovali do snad posledního volného místa široko daleko, vyrazili jsme do historického centra, obhlédnout, co nabízí. Kdo někdy v Českém Krumlově byl, dobře ví, že je v podstatě přizpůsobený davům turistů a vodáků, kteří se v hlavní sezóně provalí městem jako tsunami Thajskem. Tenhle jev s sebou bohužel přináší, jakkoli je Krumlov jinak nádherný, jakési odosobnění, přehršel obchodů se suvenýry, nápisy samozřejmě nejdřív v angličtině, němčině a ruštině, za kterými se teprve jako šikanovaný mladší sourozenec krčí čeština, atd. Osobně jsem moc nepochopila, proč je na většině suvenýrů Praha, ale nejsem prostě cílová skupina:-)
Než celý Krumlov obejdete, zaručeně dostanete hlad. My se rozhodli naobědvat se předem a získané kalorie aktivně spálit. Nepopírám, že na nějaké stylové restaurace jsme prostě neměli rozpočet, a tak vítězila nabídka za nejrozumnější cenu, u které jsme doufali, že bude co možná nejméně na úkor kvality.
Tuhle představu na první pohled splňovala restaurace U Hroznu, v nádherné uličce strmě stoupající ke kostelu. Nabídka velkého řízku s hranolky, ke kterému nám servírka přičinlivě doporučila zeleninový míchaný salát vypadala nadmíru lákavě a splňovala ideál turistického jídla.

Jenže... realita byla trochu smutnější. Salátu jsme se nedočkali - servírka ho přinesla jiné dvojici, což bylo vzhledem k aktuální obsazenosti restaurace cca pěti páry dost tristní. Upozornili jsme na tenhle nedostatek při konečném vyúčtování, a dostalo se nám pohoršeného vynadání, že to si přece máme hlídat sami. PROSÍM??!! Schválně jsme se v průběhu jídla neozvali, občas to dělám, když si chci testnout všímavost obsluhy, ovšem strhnutí započítaného jídla a omluva je snad to nejmenší, jak se sluší zareagovat. Morálně jsem nevydržela a paní citlivě upozornila na fakt, že hosté jsme snad my. Asi si uvědomila, že přestřelila a omluva následovala vzápětí, celkový dojem to už ale nenapravilo. Řízek i hranolky byly jinak v pořádku, aby se nezdálo, že snad jenom remcám, ale popravdě, zas tak moc se na takovém jídle zkazit nedá.


Na čem jsme rozhodně šetřit nehodlali, vzhledem ke kávové úchylce, bylo espresso, a snad i něco sladkého k němu (ano, opět jsme u oblíbené kapitoly Dezerty:-)). Našli jsme podnik Alchymy, umístěný u šumící vody, s výhledem na krumlovský zámek, kde jsem měla snad nejlepší espresso v životě, o nahřátém mlíčku a automatické sklenici vodovody se ani nezmiňuju. K tomu cheesecake s malinami a tmavý čokoládový dort pokrytý štědrou vrstvou čoko hoblinek a ráj se přemístil na zem.


Naprosto spokojení, naslazení a s kofeinovou injekcí jsme obešli Krumlov, moc si tohle město užili a jeli zase  domů, abychom další den vyrazili...ale to je překvapení na příště:-)