pozadí blogu

pondělí 21. ledna 2013

O vášni k jídlu

Myslím, že všichni, kteří jsme se pustili do blogování o jídle to děláme proto, že nám to přináší radost a odreagování v běžném životě. Každý z nás má práci kterou má více nebo méně rád, chodíme do školy, vychováváme děti, řešíme složenky... a proto se chvíle, kdy nerušeně studujeme recept, abychom vzápětí zarachotili hrnci, pánvemi a vařečkami, rovná soukromé modlitbě, poděkování, že v tom všem shonu je něco, co přenese člověka alespoň na okamžik do jiných sfér.
Ať si kdo chce co chce říká, také je v každém z nás touha ovlivnit lidi kolem sebe, zakřivit malý kousek vesmíru podle svých představ a je jedno, jestli to uděláme prostřednictvím kuchařky nebo "jen" krátkým blogovým zápisem. Máme v sobě malý hlásek, který nás neustále nutí experimentovat, zkoušet nevyzkoušené, nadávat, radovat se, a to vše v naději, že jednoho dne přijde ten důležitý průlom a naprosto neznámý člověk napíše "Dělal/a jsem to a to podle tvého/Vašeho doporučení a byla to pohádka." Toužíme vrátit čas do průkopnických dob Julie Childové nebo Sandtnerky, a i když v duchu víme, že se podobný úspěch pravděpodobně už nikdy nezopakuje, živíme v sobě malou pošetilou naději "co kdyby". A právě tahle naděje, onen roztomilý kousek vlastní rozmařilosti a naivity dělá food blogera neohroženým kapitánem uprostřed neznámých vod nových kulinářských zážitků a objevů.
Za dobu, co Nebe v puse píšu, se stalo neodmyslitelnou součástí mě samé. Pamatuju si na začátky provázené nedůvěřivými a skeptickými pohledy mého okolí, včetně nejbližší rodiny. Když ale viděli, že to nehodlám vzdát, začali mě mohutně podporovat a drží je to dodnes, za což jsem jim vděčná. Přítel, rodina, kamarádi, ti všichni jsou mými prvními kritiky, rádci a povzbuzovateli. Vracím se v duchu k nervóznímu okusování rtů při pohledu na Blogger statistiku, kdy jsem chtěla vědět, jestli "to" vůbec někdo čte. Učila jsem se (a pořád se učím) jak pracovat s médii, fotkami, jak propojit Facebook s Twitterem a já nevím co ještě. Hledala jsem svůj styl, našla nové přátele a seznámila se s lidmi, pro které je kulinaření stejně důležité, jako pro mě, a kterých si nesmírně vážím.
Tenhle příspěvek vznikal při x - tém sledování filmu Julie a Julia. Pilovala jsem ho a mezitím listovala kuchařkou Deník Dity P. Diskutovala o něm s Nigellou a Vefou, zatímco mi na stránky jejich kuchařek prskal olivový olej. Toužila ho konečně napsat, zatímco jsem se musela věnovat školním povinnostem. Není bůhvíjak objevný. Je prostě od srdce.

pondělí 14. ledna 2013

Bílá ryba v kokosové smetaně s pórkem

Neznám lepší způsob přečkání zimy, než je pořádná porce vydatného jídla, obsahujícího kokosové mléko nebo kokosovou smetanu (čili kokosový krém, nezaměňovat právě se zmíněným mlékem, není to totéž). Vůně, která se automaticky line po kuchyni je neodolatelná, proto jsem moc ráda, že první příspěvek roku 2013 startuje další z rychlých a skvělých receptů od Helči. A jako obvykle se nemusíte bát nabídnout tohle jídlo mrňousům:-).


Tentokrát jsem se rozhodla sáhnout po experimentu s nádechem orientu. Stejně jako v předchozích receptech i tento prošel dětským schválením, podtržen do posledního zrnka vyjedenými talíři. Určitě by bylo zajímavé, ho obměnit třeba o mandlovou příchuť namísto kokosové, nebo radikálněji přidáním naložených sušených rajčat k pórku.



Ingredience:

4 porce z filetu bělomasé ryby – já použila mořského vlka, jistě by byl vynikající také například candát.
kokosová smetana – 200ml (k sehnání v odděleních zahraniční kuchyně)
pórek
rýže
sůl
pepř
olej 



Postup:

Nejprve dáme vařit rýži, než bude hotová, připravíme zbytek jídla. Rybu nakrájíme na porce, pórek na kolečka, pokud máte chuť si s jídlem při servírování pohrát, odloupněte před krájením z pórku dvě nebo tři vrstvy a přidejte je k rýži na poslední tři minutky.
Rybu osolíme a opepříme, rozpálíme olej v pánvi s možností přiklopení a postupně vložíme porce ryby. Když rybu položíme na rozpálenou pánev, je potřeba ji pevně přitisknout a přidržet tak, aby se nesmrštila. Trvá asi 15 vteřin, než se povrch zatáhne tak, aby se nestahoval. Můžete si v tomto pomoci i nějakým pevným náčiním, ale ruka je ruka.


Postupně takto orestujeme všechny porce z jedné strany, přisypeme kolečka pórku. Postupně tlumíme plamen. Rybu postupně otáčíme a jen lehce necháme zatáhnout ze všech stran, poté zalijeme kokosovou smetanou. Právě místy, kde je ryba méně orestovaná, se do její chuti dostane nádech kokosu a pórku. Přiklopíme, necháme pět minut probublávat, potom otočíme porce ryby a necháme tři minuty přiklopené dojít.



Rýži naservírujeme na talíř pomocí tvořítka, nebo pomocí čehokoli použitelného – já použila zapékací mističky na créme brulée a použila je jako bábovičku (v tomto případě je potřeba rýži do misek řádně napěchovat, aby se po vyklopení tvar nerozpadl, také záleží na typu rýže). Změklé listy pórku pokrájíme podélně na proužky a ovážeme jimi dokola rýži. Přidáme rybu a přelijeme omáčkou.

Dobrou chuť!!