pozadí blogu

sobota 18. července 2015

Hummus s paprikou a opečeným chlebem

Při momentálním počasí se chce asi jen málokomu dlouze vystávat u sporáku. Ani já nejsem výjimkou a proto je dnešní recept přesně tím pravým lehkým a osvěžujícím jídlem, které si můžete připravit během chvilky a přitom se nijak neošidit o skvělé chutě. 




Receptů na hummus je celá řada, sama jsem několikrát zkoušela experimentovat, vylepšovat a nahrazovat, abych se nakonec vrátila k víceméně základní verzi, která má hebkou strukturu a plnou chuť. Navíc v kombinaci s červenou paprikou a na másle opečeným chlebem je to přímo nebeské potěšení. Mimochodem, základem hebké chuti je seznamová pasta tahini - dá se běžně sehnat v supermarketu, orientálních potravinách nebo na internetu. Když ji do něčeho přidáváte, promíchejte ji ode dna - nahoře se koncentruje olej, ta hlavní, pastovitá část je až u dna.

Pro dva středně hladové budete potřebovat:

1 plechovku konzervované cizrny
2 PL tahini pasty
sůl podle chuti
šťávu z 1/2 až jedné limetky, záleží, jak kdo má rád
1 PL vody
chléb podle počtu strávníků (my použili obyčejnou šumavu)
máslo na opečení chleba
2 červené papriky

Rozmixujte slitou cizrnu s vodou a solí. Přidejte tahini a limetkovou šťávu, tak dlouho, až vznikne hebká a kompaktní hmota. Dochuťte případně ještě solí a limetkou, můžete navrch zakápnout i olivovým olejem, ale není to nutné, protože tahini, tedy sezamová pasta, má v sobě poměrně hodně sezamového oleje, který stačí.

Nakrájejte papriku na kolečka, na másle opečte krajíce chleba dozlatova, nechte na papírové utěrce okapat přebytečné máslo a nakrájejte chleba na špalíčky tak, aby se s nimi dal hummus nabírat.
Servírujte třeba s lehkým bílým vínem:-)


čtvrtek 2. července 2015

Pohár s jostovo-mátovo-metaxovým želé

Znáte jostu? My máme tenhle nenápadný keřík na zahradě a rok co rok přemýšlím, jak ty drobné černé plody využít jinak, než si je jen nasypat do pusy. Josta je ideální variantou pro ty, kteří nemají rádi černý rybíz. Je to totiž kříženec angreštu a černého rybízu, chuť je napůl tam, napůl tam, navíc odpadají otravné chloupky angreštu. Takže ideální nakyslé ovoce pro další využití. Koho zajímají zdravotní účinky, pro toho dodávám, že josta je bomba plná vitamínu C a železa.

Sklidila jsem misku josty a uvažovala, co s ní. Na zavaření málo, na snězení jen tak moc... vtom mi padlo oko na záhon s mátou a bylo jasno. Co může být v tomhle počasí víc osvěžující, než nakyslá chuť josty, podpořená svěžím akordem máty? A tak vznikl pohár s řeckým jogurtem, piškoty a jostovo-mátovo-metaxovým želé. Luxusní záležitost, kterou si můžete připravit i předem.


Budete potřebovat:

misku josty
hrst máty
60 g hnědého cukru
trochu vody
řecký jogurt nebo jogurt řeckého typu (ten jsem měla po ruce já, od značky Eridanous a osvědčil se skvěle, podobnou službu by ale udělal i Elias)
piškoty (já použila obyčejné dětské, samozřejmě můžete použít i cukrářské)
panáka Metaxy
1 sáček práškové želatiny



Jostu vsypte do kastrůlku spolu s cukrem a mátou, promíchejte a trochu podlijte vodou. Dejte pomalinku vařit, dokud směs nezačne probublávat, ovoce měknout a praskat - jako byste vařili marmeládu. když začne ovoce bublat, vlijte i Metaxu - alkohol se odpaří a zůstane jemná vůně hroznů.


Jakmile je směs měkká, přichází asi nejsložitější chvíle celého procesu, totiž pasírování. Propasírujte ovoce (zbavíte se otravných "bubáků" josty a lístků máty) přes jemné síto do misky. Když máte jistotu, že jste v cedníku nenechali ani trochu budoucí dobroty, přelijte propasírovanou šťávu zpět do kastrůlku a za stálého míchání přisypávejte želatinu (já dala 75 g). Když tekutina zhoustne tak, že se na lžíci táhne, odstavte ji z plotny a nechte trochu vychladnout.
Připravte si vysoké sklenice nebo misky. Na dno nadrobte na větší kousky piškoty. Na ně navrstvěte úhledně jogurt a vše přelijte ovocným sirupem. Okamžitě opatrně přemístěte do lednice a nechte želatinu ztuhnout. Pak opakujte celý postup, vrstvěte piškoty, jogurt a želatinu. Opět vše nechat v lednici ztuhnout - a máte hotovo!!

Užijte si lahodnou chuť josty a máty v kombinaci s jogurtem - nemá to chybu:-) Samozřejmě můžete experimentovat s jakýmkoli ovocem, určitě bych vyzkoušela třeba kombinaci malin a citronového tymiánu, ale to zase někdy příště:-)

pátek 26. června 2015

Domácí chalva

Chytil mě splín po Egyptě. Občas se mi to stává, vzpomenu si na všechny ty vjemy, dojmy a chutě Káhiry nebo Asuánu - no a v tu chvíli není zbytí, sedám k počítači a objednávám dobroty z Chez Amis. Psala jsem vám o nich už minule - obchod ve Spálené ulici v Praze nabízí pro uspokojení orientálních chutí nepřebernou škálu potravin. Navíc tam velice výhodně nakoupíte třeba červenou čočku a rýži, takže když se domluví celá rodina a koupí 5-7 kg pytel rýže, tak se to prostě vyplatí. Nicméně já měla v merku jiné dobroty. Předně mi došel kuskus (což se u nás doma rovná menší tragédii), takže ten byl jasný. A vzhledem k tomu, že mě kolegyně v redakci, mrška jedna, nedávno provokovala měkkoučkými íránskými datlemi...víte jak. Krabička jich padla za vlast asi během dvou dnů, mimo jiné jsme dali ochutnat návštěvě,která jen spokojeně seděla a plivala pecky. 

To hlavní, co jsem hledala, byly ale sezamová pasta tahini a kyselé okurky. Já vím, v zemi, kde vládne rukou pevnou a neochvějnou Znojmia a kde každá babička rok co rok vezme do ruky DEKO a zavařovačky, to vypadá jako bláznovství. ALE!! Arabské nakládané okurky chutnají úplně jinak. Zaprvé vypadají jako malinké salátové okurky, nemají "pichláky", jako běžné české okurky na zavařování. A za druhé, lák je mnohem slanější a ostřejší, než na jaký jsme zvyklí. Zatímco naše maminky a babičky se mazlí s tou správnou sladkokyselou chutí, třeba Egypťané se s tím nemažou. Jakmile se zakousnete do místní nakládačky, vhrknou vám slzy do očí, začnete šmátrat po kapesníku, ale nedokážete přestat jíst. Ty z Chez Amis jsou výborné, ale přecejen to ještě není úplně to ono, co hledám.
Tahini, čili sezamová pasta, je základ všech mých egyptských vzpomínek. První seznámení bylo intenzivní a přešlo v dlouhodobou lásku. Použít se dá do slaných i sladkých pokrmů, typickým zástupcem toho slaného je hummus a toho sladkého chalva. Chalvu najdete většinou u pultů ve zdravých výživách, prodávají buď tyčinky a nebo kvádříky různě ochucené chalvy. Můžete si ji ale bez problémů vyrobit i doma ochutit ji podle svého a hlavně - mít téhle nadpozemské (a velmi sladké) dobroty neomezené množství, kdykoli se vám zamane. Chalva je zároveň takovým spojovacím oslím můstkem k Řecku, kde ji seženete běžně. Obecně by se dalo říct, že to, co obě země, tedy Egypt a Řecko, spojuje, je právě záliba v extrémně sladkých zákuscích. Mandle, med, sušené mléko, sezam, růžová voda, to je nesmrtelná kombinace, která se v různých obměnách točí pořád dokola.

Jak tedy na domácí chalvu?



Na jednu plnou kokotku budete potřebovat:

2 PL sezamové pasty tahini - pozor, když otevřete nové balení, pořádně ho odspodu promíchejte, hustá pasta, o kterou nám jde, je pod olejnatým vrškem!!)
1 1/2 PL medu
oříšky, kokos, vanilka...záleží, jakou chcete chalvu mít, já volila kokosovou a vřele doporučuji, krásně to voní, ještě lépe chutná a dobře se se směsí pracuje

Všechny přísady míchejte stěrkou dohromady, dokud nevznikne hmota, která připomíná dejme tomu tukové těsto. Jakmile se vám s ní dobře pracuje, přemístěte je do kokotky a dejte na 24-48 hodin do lednice. Osobně doporučuji spíš těch 48 hodin. Nedocílila jsem tuhosti, která by se dala např. krájet na plátky, ale chalvové bonbony by na alobal šly tvarovat v pohodě.
Nejlepší je servírovaná s neoslazeným černým čajem s mlékem (nebo bez, záleží, jak máte rádi).



čtvrtek 28. května 2015

O nestíhání, knihách, jídle a nadějných vyhlídkách

Už dlouho jsem na blog nic nedala - prostě proto, že nestíhám. Momentálně naprosto převážila redaktorka nad foodblogerkou a protože léto je v nakladatelství obdobím stresu, kdy se musí včas dodělat všechno, co je třeba, než se přes prázdniny uzavřou sklady, kmitám jako elektron. Zároveň se ale začínám těšit na vlastní dovolenou, protože vyrážíme s Fotografem a rodinou na Krétu, kde samozřejmě hodlám fotit a ochutnávat a fotit a...jojo, Kréta je pro nadšence do řecké kuchyně ráj. Skvělé olivy (takže i olej), šťavnatá zelenina a ovoce, feta, kam se podíváš, nějaké to maso samozřejmě, vůně moře, chobotnice na grilu zakápnuté citronem...

Abych ale co se vaření a nových inspirací týče úplně nezakrněla, frčím na vlně Yotama Ottolengiho. Nejen, že je to po čertech pěkný chlap, ale jeho cesty Středomořím jsou důvod, proč si pravidelně slintám na triko a mám chuť sbalit batoh a vyrazit do Izraele, Maroka, Řecka... vždycky dá do svých receptů "něco navíc", a ze všeho je cítit slunce, voňavé bylinky, no prostě génius. Mimochodem to nádobí, co ukazuje v každém díle toulek po Středomoří, je kapitola sama pro sebe:-) Nicméně tak dlouho do mě skrz obrazovku hustil, ať zkusím zátar, že jsem si ho u Chez Amis objednala velké balení. (Když jsme u Chez Amis - zrovna mají íránské datle, využijte toho!!)

Zase začala zahrádkářská sezóna, takže jsme vyrazili na chatu zasít, co se dá, abych v létě a na podzim mohla blogovat o receptech z našich vlastnoručně vypěstovaných surovin. Máme štěstí, na zahradě jsou k vidění i mloci a ropuchy, takže půda je kvalitní a zelenina nikdy nepoznala nějaké chemické hnojení. Krásně už se chytila rajčata, raší cukety, dýně, pórek, ředkvičky, hrášek... a hned vedle bylinkový záhon se spoustou nádherné máty, šalvěje, bazalka nebo oregana. Z toho se vaří samo:-)

Chystám podrobný článek o tom, kde pořídit řecké dobroty, pokud nemáte v okolí kamennou prodejnu. Tenhle nápad vzešel z požadavků na Facebooku a jsem ráda, že se zapojujete a že vás řecká kuchyně zajímá. není to ale úplně jednoduché téma na zpracování, tak se mnou mějte trpělivost:-)

Jo a začala jsem psát recenze pro online magazín knihkupectví Dobré knihy. Zatím je magazín ještě v procesu vzniku, ale Katka Brabcová, alias brabikate, která to má celé na svědomí, byla tak hodná a oslovila mě, jestli bych nechtěla pravidelně přispívat recenzemi na kuchařky. No kdo by řekl ne? Takže listuju nejnovějšími kuchařkami a hledám, co by vás mohlo zaujmout - a je to boží!!

Přes brabikate, což je skvělý blog o knížkách, se dostávám k Eat and Read. Momentálně spíš stíhám víc to Read - nejen v práci (aneb jak skloubit povolání literárního redaktora s foodiem a neošidit ani jedno), ale hlavně o víkendech, o jakékoli pauze, na záchodě, v tramvaji...zrovna teď jsem unesená novinkou od Arga Kavárnička v Kábulu, která kombinuje silný příběh, neopakovatelné prostředí Afghánistánu, popisy tržišť, koření, vůně kávy atd., no prostě sálá z ní horko prašných kábulských cest a úplně mě okouzlila. Takže vám ji vřele doporučuju, navíc má nádhernou obálku.


neděle 5. dubna 2015

Medový kefalonský koláč (Kéik me méli)

Nevím, jak vy, ale já Velikonoce naprosto zbožňuju. Mám je možná ještě raději než Vánoce a to už je co říct!! Nicméně každý rok v zásadě vařím a peču ta samá jídla, případně je chystáme s mamkou. Takže letos jsem si řekla, že to chce změnu, zavést nějaké nové tradice, ozkoušet něco úplně jiného. Takže inspirace Řeckem byla jasná, no ne?

Medový koláč z ostrova Kefallonie je přesně to pravé, sváteční a voňavé, co chcete nést na velikonoční stůl. Nejedná se v pravém slova smyslu o tradiční řeckou velikonoční pochoutku, ale sváteční bezesporu je. Navíc čím lepší suroviny přidáte, tím lepší bude výsledek, takže třeba u koňaku jsem vybrala skutečnou špičku, kterou jsme s Fotografem dostali k výročí svatby.


Samotný recept není nijak složitý, přípravy budete mít za chvilku a nejtěžší je vlastně rozpustit v kastrůlku máslo s cukrem a medem:-)

Budete potřebovat:

3 odměrky hladké mouky (1 odměrka = 100 g)
1 odměrka másla, nakrájeného na kousky
1/2 odměrky medu
1/2 odměrky cukru krupice, já použila tmavší cukr demerara, ale nemusí být, stačí prostě normální bílý
3 vejce
dvě hrsti rozinek
nevrchovatá lžička prášku do pečiva
velký panák koňaku, ale popravdě, dala jsem 1 a 1/2 velkého panáka a nevadilo to:-)
kůra z jednoho citronu
nevrchovatá lžička skořice
1 vanilkový cukr (nemusí být)



V kastrůlku na mírném plameni rozpusťte cukr, med a máslo, dokud nevznikne řídká kašička, ve které nebudou zrnka cukru. Pozor, nezapomeňte na to, že i když vypnete sporák a kastrůlek odstavíte, je třeba ještě chvíli míchat, aby vám zbytkové teplo směs nespálilo. Navíc potřebujete, aby vám (mimochodem tahle moc dobrá) směs zchladla - a tomu míchání pomůže. Já míchala metličkou, osvědčila se a směs chladla rychleji.

Do zchladlé směsi postupně zašlehejte tři vejce, která jste si předtím rozkvedlali někde vedle v misce. Pořádně každý díl vajec s teplou směsí prošlehejte, pak přidejte další atd.

Do velké mísy si prosejte mouku s práškem do pečiva, přidejte koňak a dobře promíchejte. Vsypte rozinky, přistrouhejte kůru z citronu a přidejte lžičku skořice. Znovu vše promíchejte. Potom přidejte směs másla, cukru, medu a vajec a vše umíchejte. Pokud je těsto příliš tuhé, což asi bude, přilijte panáka vlažné vody.

Do vymaštěné a vysypané formy vlijte těsto a uhlaďte povrch, aby to krásně vypadalo. Upozorňuji, že těsto samotné je dík koňaku a medu tak dobré, že se budete přemáhat, abyste to nesnědli jen tak:-))
Vše vložte do trouby předehřáté na 200 stupňů a pečte. Původní recept počítá hodinu, ale popravdě, to byste měli vysušenou placku. Záleží, jak moc vám peče trouba, takže doporučuji průběžný špejlový test. Osobně si myslím, že je lepší těsto nechat trošku vlhčí.

Hotový koláč pocukrujte a podávejte třeba s "omáčkou" z kysané smetany, řeckého jogurtu, medu a šťávy z pomeranče.



Christos anésti!! Veselé Velikonoce!!

sobota 21. února 2015

Premiérový Kuloár aneb Z virtuálního prostoru vstříc realitě

Ve čtvrtek 19.2. proběhl v prostorech Novoměstské radnice v Praze premiérový Kuloár. Myšlenkou téhle akce, kterou zaštiťovalo Storyous (velké díky!!) bylo setkat se osobně s lidmi "od jídla a pití", které člověk běžně sleduje na sociálních sítích, ale neměl zatím možnost popovídat si s nimi osobně. Vyměnit zkušenosti, inspirovat se, ochutnat skvělé jídlo, prostě užít si skvělý a nevšední večer. Jaký tedy Kuloár byl? Z sebe musím prohlásit - plný dojmů!!

Přiznám se bez mučení - nejsem zrovna typ, který by se vrhal na lidi a přirozeně a bez zábran se seznamoval. Na druhou stranu jsem už delší dobu cítila, že je načase víc propojit Nebe v puse a to, o co se tu snažím, se svou osobou. Ukrýt se za ikonku je totiž náramně pohodlné, nicméně to neřeší vůbec nic. Překonala jsem tedy stydlivost a urychleně zaplatila za dvě vstupenky, abychom se s Fotografem na tu slávu dostali. Akce totiž byla spíš komornějšího rázu, takže do oběhu šlo, pokud se nepletu, jen cca 100 vstupenek. No a pak už jsme čekali na den D (o vtipné etudě, kdy jsem psala Vojtovi Hodboďovi, že mi nedorazily elektronické lístky, abych hned po odeslání mailu zjistila, že mi je Gmail hodil do spamu, se tu radši moc rozepisovat nebudu - není nadto se příslušně zapsat ještě před začátkem akce:-)).

Naštěstí se potvrdilo to, co už jsem dlouhou dobu tušila - že kolem jídla se motají pohodáři. Atmosféra byla od začátku uvolněná a jakmile se člověk trochu zorientoval, naprosto přirozeně "zaplul". V rámci vstupenek jsme měli 6 degustací - Veltlín, Čongrády, Cup of Cake, TrueTea, Sushiqueen a Kávový klub. Od některých jsem věděla, co zhruba čekat, třeba True Tea zbožňuju dlouhodobě, o dalších jsem jen slyšela, takže bylo na co se těšit. Nakonec jsme s Fotografem nevyužili všechny degustace, ale o tom později.


Jako první jsme ochutnali naprosto famózní cappuccino od Kávového klubu. Adam Dvořák (Kávový klub/ Kafe Karlín) byl strašně fajn, vyptával se všech, odkud jsou, protože, jak říkal, nechtěl připravovat kávu anonymnímu davu. Což byl skvělý přístup a vlastně právě díky Adamovi jsem se uvolnila a začala si celou akci užívat. 
Sešli jsme se s Šárkou z blogu Tvaroh a povidla, která Nebe v puse neúnavně sleduje a příjemně probrali radosti i strasti blogování (a z některých hlášek žijeme doteď:-)). Dokonce jsme jí přemluvili, ať si dá sushi, přestože ho nemá ráda - no ale uznejte, nechat si ujít to od Báry Rektorové alias Sushiqueen by byla věčná škoda, což nakonec uznala i Šárka:-) Pominu další trapas, kdy jsem měla dojem, že mi paní, co sushi vydávala, něco říká, takže jsme na sebe poměrně nechápavě koukaly, co že se to děje (říkejte mi Bridget).

Musím upozornit na to, že jsem celou akci absolvovala naprosto střízlivá, neb jsme nakonec vynechali degustaci u Veltlínu. Tím spíš nechápu, že jsem se překonala a šla se seznámit s opodál sedící a víno a sushi vychutnávající Koko z Menu domů. Bylo z toho moc fajn popovídání, mimo jiné o tom, jak blogera "potěší", když nejmenovaný režisér vydá kuchařku s názvem, který se nápadně podobá jménu blogu, který vedete. 

True Tea. Fandím jim, jejich čaje miluju a dvě novinky, Touareg a Karkade s kardamomem mě přesvědčily o tom, že je budu milovat i dál. Mám na karkade docela velké nároky, protože když se propijete litry a litry tohohle skvělého nápoje v Káhiře, máte s čím srovnávat. Brala bych asi trochu kyselejší, než jaký byl vzorek, nicméně kombinace s kardamomem je naprosto geniální a velký palec hore.

Potom byl čas se pomalu přesunout do vedlejší místnosti, kde měli mít příspěvky už zmiňovaná Bára Rektorová, dále Daniel Kolský z Mamacoffee a tajemný host, kterým se ukázala být Anna Jablonowska-Holy, šéfredaktorka slovenského časopisu Pyré. Užila jsem si hlavně příspěvek Daniela Kolského, umí lidi strhnout a je vidět, že svojí prací žije. Navíc za kávou cestuje, což je mi vzhledem k tomu, že mě co chvíli svrbí krosna, hodně sympatické.




Vrchol večera, co se jídla týče? Určitě cupcake od Cup of Cake. Pamatuju si, že tam byly meruňky, tahini pasta a a garam masala. Jedním slovem fenomenální. Vláčný, hebký cupcake, vyvážené chutě, nic se nepřebíjelo, no prostě skutečné nebe v puse. Cukry zároveň nadopovaly mozek, takže jsem se seznámila s dalšími lidmi, dověděla se fůru zajímavých informací, načerpala inspiraci a pak už jsme byli s Fotografem tak tuzí, že jsme se vydali k domovu.



Celkové dojmy? Rozhodně povedená akce, za kterou patří organizátorům velký dík. Napříště bych brala jmenovky, asi by docela usnadnily seznamování a možná větší, vzdušnější prostory. Ale to jsou jen drobnosti. Poznala jsem inspirativní a moc fajn lidi, ochutnala věci od "srdcařů", kteří svému řemeslu/oboru rozumějí a budu se těšit na příští ročník.


úterý 10. února 2015

Jehněčí ragú s kuskusem

Snad žádný můj recept nevyvolal na Facebooku takovou odezvu, jako právě tenhle. Bohužel zpočátku ne takovou, v jakou bych doufala. Hned po vložení fotky jsem byla osočena z toho, že má jehněčí ragú s kuskusem k řecké kuchyni asi tak blízko, jako buřt ke svíčkové. A to i přesto, že jsem uvedla zdroj - řeckou kuchařku - ze kterého jsem recept čerpala. Napadlo mě tedy napsat pár slov o řecké kuchyni obecně.

Předně, Řecko je velmi členitá a rozmanitá země, takže ani kuchyně není ve všech jeho částech stejná. Samozřejmě, vychází z podobných základů, ale pokud nikoho nepřekvapí regionální kuchyně Moravy či Slezska, proč by mělo být zvláštní, liší-li se od sebe recepty na Krétě a v severním Řecku? Tak jako je to běžné všude jinde po světě, vychází i řecká regionální kuchyně z toho, jaké podnebí v té či oné části panuje, a tedy jakým plodinám se zde daří.

Ano, všichni určitě známe gyros, musaku nebo tzatziki. Je to to první, co v Řecku na jídelníčcích najdeme (a hledáme). Kolik z vás ale mělo grilovanou chobotnici? A víte, že je to nesmírně jemné, máslově chutnající maso, které má po ogrilování karamelově lahodnou kůrčičku? A co teprve kléftiko - v pergamenovém balíčku pečené maso, brambory a zelenina. Jakmile balíček rozříznete, vyhrne se na vás oblak vůně, kterou by si každý z nás přál mít koncentrovanou a ve spreji:-) Zároveň je to ale jídlo hřejivé a velmi syté, tedy na první pohled nic typicky "řeckého", co by si dal člověk v pravé poledne při třicetistupňových vedrech.

A v tom je právě zakopaný pes. V Řecku totiž žijí lidé i mimo letní sezonu. Ne, skutečně!! Jeďte se někdy podívat do Řecka třeba na jaře - lidé tam žijí a jedí. A jídla jsou přizpůsobena nejen části Řecka, ale také teplotám venku či aktuálně rostoucím plodinám. Ani u nás si nejspíš v největších mrazech nedáte zeleninový salát a zmrzlinu - prostě to v zimě moc nechutná, tělo žádá něco,co zahřeje. A stejné je to všude.

Z toho všeho tedy plyne závěr, že smícháním členitosti terénu, specifických plodin a potravin, zahraničních vlivů a všeho dalšího možného se i řecká kuchyně postupně vyprofilovala. Občas si při listování řeckými kuchařkami říkám "Počkat, tohle vařím taky a o nějakém řeckém vlivu jsem neměla ani potuchy!" Nebo "Teda, tohle je fakt jednoduchý recept, tři suroviny a hotovo?" Člověk se prostě pořád učí a já nepíšu tenhle blog, abych někomu něco kázala. Chci ukázat tu různorodost řecké a obecně i středomořské kuchyně. A jsem přístupná diskuzi, ostatně, od čeho jiného bloger bloguje? Ale blogování má být především radost, zábava, odreagování. Proto mě mrzí, když někdo útočí a kouše, protože ví, že od klávesnice může.

Nicméně, tady je recept. Základem se mu stal recept na jehněčí s kuskusem/bulgurem (obě varianty jsou zmíněné) Vefy Alexiadou. To je taková Julia Child řecké kuchyně a pro mě osobně obrovská inspirace. Jedna čtenářka mi psala, že ho tak vaří, já ho jen obohatila o dýni a mrkev, prostě proto, že se tam hodí a chutná mi to. A myslím, že Řekům by to chutnalo taky:-)

Budete potřebovat:

1 kg jehněčího plecka bez kosti (opět pomohlo OCG, respektive moje maminka, která se vzdala kusu ze svých zásob - díky, mami!!)
2 mrkve, oloupané a nakrájené na tenčí půlkolečka
1/2 máslové dýně, oloupané a nakrájené na menší kusy
olivový olej
1 sušená chilli paprička
1 menší pórek
1/4 lahve bílého vína
1 stroužek česneku, oloupaný, rozmáčknutý a pokrájený
2 konzervy loupaných rajčat
200 g kuskusu
spousta oregana
1 lžička skořice
sůl, pepř
cukr na dochucení

Maso nakrájejte na větší kostky, pórek na kolečka. Na olivovém oleji osmahněte doměkka pórek, a jakmile bude měkký, přidejte maso a chilli papričku. Nechte prudce zarestovat, osolte, opepřete a přidejte minimálně 1 a 1/2 lžíce sušeného oregana. když je maso zatažené ze všech stran, podlijte vínem, přiklopte a nechte dusit.




 Oloupejte si mrkev a nakrájejte jí na tenčí půlkolečka. Oloupejte také dýni, vydlabejte, pokud jste brali půlku, kde jsou semínka a nakrájejte na menší kousky. Oloupejte a rozmáčkněte kousek česneku. Všechno přihoďte do hrnce a zalijte vodou tak, aby byly maso i zelenina ponořené. Přilijte dvě plechovky rajčat a pokud máte loupaná rajčata vcelku, rozmačkejte je nahrubo plochou stranou vařečky o stěnu hrnce. Také přidejte lžičku skořice. Vše přikryjte poklicí a duste, dokud není maso měkké (zelenina bude v tu dobu měkká určitě, nevadí, když se trochu rozvaří, omáčku to mírně zahustí. Pokud jste měli rajčata kyselejší, je možné omáčku dosladit, ale s tím spíš opatrně. Jehněčí krásně pustí chuť a šťávu, vlákna kolagenu změknou a celá omáčka zhoustne.


Teď je čas na kuskus. Tady jsou dvě možnosti. Buď si ho uvaříte předem, tedy zalijete v míse horkou vodou, přiklopíte a necháte odstát, dokud všechnu vodu nevsákne (mělo by jí být těsně nad kuskus), nebo ho přidáte nevařený přímo do omáčky, jako jsem to udělala já. Pokud zvolíte první postup, kuskus do sebe nenatáhne tolik omáčky a výsledné jídlo bude řidší. U druhé možnosti vám nezbude vlastně žádná omáčka, kuskus do sebe natáhne tekutinu a jídlo bude spíš sypké (ale taky moc dobré:-))


Dobrou chuť!!!

neděle 11. ledna 2015

Tradiční řecký mléčný koláč s pomerančem

Venku se střídá počasí jako na běžícím pásu, ale přece jen je podle kalendáře zima, což znamená, že to chce něco teplého a hřejivého do žaludku. A sladkého, to je jasné:-) Už minule jsem se rozplývala nad vánočními vůněmi, a ani po Vánocích tomu nebude jinak. Ale kombinace pomeranče a skořice, no kdo by odolal? Zároveň je to první novoroční skutečně řecký recept, nezabere vám víc než deset minut ho připravit a vstrčit do trouby a stihnete ho bez problémů nachystat i neohlášené návštěvě:-)

Nevím, jak moc pracujete s tzv. cups. Já dost, je to pohodlné a mají je už všude. Zároveň si při čtení zahraničních receptů ušetříte nervy s přepočítáváním a až tak moc se to vlastně neliší od našich tzv. hrnečkových receptů. Prostě do mísy lupete jednu přísadu za druhou a nemusíte vytahovat váhu. Pro lenochy, jako jsem já, ideální:-) Na druhou stranu cups sad je několik druhů, můj největší má např. 100 ml, ale viděla jsem i 250 ml, takže pro přehlednost uvedu i přepočet. Přiznávám, že inspiraci jsem našla na zahraničním blogu I cook greek a hodně mě tenhle koláč nadchnul.



Potřebujete:

6 cups mléka (v tomto případě používejte kalíšek v sadě, který má 100 ml, nebo si prostě vezměte odměrku na 100 ml)
4 vejce (já dala 3 a stačilo to)
1 a 1/2 cups cukru krupice
šťáva z 1 pomeranče (kdo chce, může přidat i nastrouhanou, dobře omytou kůru)
2 cups samokypřící mouky (má Tesco)
máslo na vymazání 30 cm formy
cukr moučka a skořice na posypání (kdo chce výraznější chuť, přidá skořici i do těsta)

Předehřejte s troubu na 180 stupňů. Vyšlehejte spolu mléko a vejce do pěnivé konzistence. Přidejte mouku, šťávu (popř. i kůru) z pomeranče a cukr - vznikne vám velmi řídké, spíš tekuté těsto - nebojte se, to je účel. Vymažte si formu máslem a  hmotu do ní vylijte. Opatrně přeneste do vyhřáté trouby a pečte minimálně 45 minut. Těsto se bude v průběhu pečení nafukovat a klesat a bublat, nicméně mělo by ztuhnout tak, aby na povrchu nebyly žádné rybníčky, vytvořila se krásná zlatavá kůrka a odtáhlo se od stěn formy. Chce to docela trpělivost, takže pěkně pomalinku dopékejte.
Hotový koláč nevyklápějte z formy, musí trochu ztuhnout!! Počítejte s tím, že jakmile ho vyndáte, klesne oproti okrajům docela o dost - to není vada, nebojte:-) Posypte ještě horký koláč moučkovým cukrem se skořicí a nechte mírně ztuhnout. Dá se jíst teplý i studený.

Není to tradiční koláč či buchta, na jakou jsme zvyklí, nicméně jsem si jistá, že vám ke kafi a čaji bude určit chutnat!!