pozadí blogu

pondělí 31. července 2017

Vlajka barvy nebe a moře

Ano, mluvím samozřejmě o té řecké. Letos jsme se po poměrně dlouhém váhání rozhodli zase vyjet, tentokrát na Olympskou riviéru. Na nás docela netradiční destinace, jsme s mužem spíš na ostrovy, nelákají nás turisticky profláklá centra, přeplněné pláže a atmosféra typu Bibione. Přesto jsme se pod Olymp vydali, hlavně z toho důvodu, že je to nejsnazší výchozí bod pro výlet na kláštery Meteora. 


Z hlediska pobytu se naplnilo to, co jsme očekávali - místní jsou naladění na turistickou notu, nápisy najdete často i v češtině, jeden turnus střídá druhý a všechno je prostě podřízené letní sezoně a přívalu odpočinkuchtivých turistů. Na druhou stranu, když víte, kam jít a co chtít, máte z poloviny vyhráno, což se samozřejmě dost týká i jídla. My měli pobyt bez stravy - ráda v Řecku vařím, používám místní suroviny, vím, že řecká rajčata, fíky, nebo třeba výborné sýry vám vykouzlí úžasné lehké jídlo jedna dvě. V Nei Pori, kde jsme byli ubytovaní, se navíc každý pátek konají chaotické, orientální souky připomínající trhy, kde se dá sehnat kdeco, od džezvy přes koření po živé králíčky. Nechali jsme se pohltit tím vším blázněním a nakoupili všechno možné, od piniového medu po úžasný, lehce slaný čerstvý sýr, přes masitá rajčata, broskve velké jako dlaň, bylinky... doma už jen stačilo na olivovém oleji opéct den starou sezamovou veku, posypat rajčata a sýr oreganem a bylo vymalováno.







Asi 4 kilometry od Nei Pori je vesnička Platamonas, další turistické centrum, které ale pro mě osobně mělo o něco víc půvabu, už jen tím, že tu bylo možné najít malebné opuštěné uličky stranou hlavní promenády, kde na stoličkách před kafeniony vysedávali místní, prodejci ryb skládali na led své zboží, opodál vonělo čerstvě pražené kafe, tu ležel pes, tu přeběhla kočka...tady si člověk naplno uvědomil, že je zase v Řecku, v Řecku plném mořského vzduchu, siesty, ranních vůní pekáren, bezzubých úsměvů či hádek staříků.

No a samozřejmě kláštery "vznášející se mezi nebem a zemí", Meteora. Navštívili jsme dva - ženský Agios Stefanos a mužský Varlaam. Oba balancují na vysoké skále a člověk lehce pochopí primární záměr, tedy být co nejblíž k Bohu (nemluvě o strategicky-obranných důvodech takového umístění). Navíc pohled do thessálské nížiny je dechberoucí. Agios Stefanos bylo jedno z nejkrásnějších míst, kde jsem byla, neskutečně se mi celý komplex líbil - bylinkové zahrádky jeptišek, kostel svatého Charalamba, pocit klidu, slunce, které dopadalo na dřevěné trámy. Jo a součástí prohlídky klášterů je i exkurze do krámku s pravoslavnými ikonami - malují i tepou se přímo na místě a jejich výběr je nepřeberný. Na tu paní bych se vydržela dívat věky - jemně ťupala zlatou barvu, všude to vonělo papírem, dřevem, kůží a právě barvami a byl to zážitek.









Teď už jsme zase doma, ale pokaždé, když se podívám na levou ruku, mám tam malou připomínku právě z Agios Stefanos - náramek spletený z trojuzlíků, který přímo na místě pletou jeptišky. Vydrží prý až osm let, koupili jsme si s mužem každý svůj mimo jiné jako takový symbol pevného vztahu. Tak uvidíme:-)))

neděle 16. července 2017

Libanonský kakaový koláč s tahini

Bez mučení přiznávám, že tenhle recept jsem nevymyslela, inspirací mi byly Lola´s Cupcakes. Recept je původem libanonský a jeho chuť osloví asi všechny z vás, kteří máte rádi sezam a sezamovou pastu tahini. Tady navíc v kombinaci s tekutým medem a opravdu značným množstvím kakaa. Uvažovala jsem i o možnosti nedávat jen kakao, jak uvádí recept, ale dát 50:50 s rozpuštěnou čokoládou. Vznikly by vlastně trochu takové libanonské brownies:-)
Tenhle recept potěší všechny, kteří nechtějí do pečení přidávat bílý cukr a vejce. Mléko můžete nahradit mandlovým nebo sójovým, já dala klasické kravské.


Na koláč o průměru 23 cm budete potřebovat:

60 g neslazeného kakaového prášku
270 g prosáté hladké mouky
2 lžičky prášku do pečiva (malá rada - použila jsem samokypřicí mouku a prášek do pečiva už neřešila, dala jsem jen sodu, viz níže)
1 lžičku jedlé sody
špetku soli
295 g pasty tahini
225 g tekutého medu (já dala lesní)
1 velký rozmačkaný banán
1lžičku vanilkového extraktu
270 ml mléka
1 lžičku opražených sezamových semínek a 1 lžíci medu na ozdobu (nemusí být, já nedávala)

Předehřejte si troubu na 180 stupňů. V jedné míse smíchejte rozmačkaný banán, med tahini, mléko a vanilkový extrakt, v druhé všechny suché přísady.
Pomalu přilévejte mokré přísady k suchým a nejlépe stěrkou pořádně ode dna promíchávejte.
Formu si vymažte máslem a vyložte pečicím papírem. Přesuňte do ní těsto a pečte tak dlouho, dokud vám po zapíchnutí do středu koláče nevyjde suchá špejle, trvá to 40-50 minut.
Nechte vychladnout ve formě, potom vyklopte, stáhněte pečicí papír.



Možnosti podávání jsou různé - buď koláč polijete medem a posypete sezamovými semínky, nebo, jak já, můžete podávat ke kafi s kopečkem jogurtu řeckého typu, který pokapete medem. Na chuť tohohle koláče si možná budete muset chvilku zvykat, možná ho napodruhé i přisladíte (kakao vezme dost sladkosti), ale myslím, že si ho zamilujete stejně, jako já.:-)