Nebe v puse

Tak jsem počtvrté dokoukala film Julie and Julia a myslím, že nebude trvat dlouho a pustím si ho znovu. Je až neuvěřitelné,jak moc mě vždycky dostane do pohody - z minuty na minutu mám chuť vytáhnout hrnce a všechny kuchařky, co mám doma a pustit se do experimentování. Přiznávám se, že jsem možná ostuda ostudná, ale až donedávna jsem vůbec netušila, kdo taková Julia Childová je, respektive kým byla ( zemřela v roce 2004 ve věku 91 let - a pak že jídlo škodí zdraví:-)). Zato teď o pořízení její Francouzské kuchařky vážně uvažuju, přestože recepty, tedy minimálně ty ukázané ve filmu, rozhodně nepatří do kategorie nenáročných minutek. Taková ale francouzská kuchyně je, plná bohatých chutí, pomalého vaření a hlavně neošizených a čerstvých surovin. Kdo je zastáncem dnes tak moderního "slowfoodu", určitě si tady najde to svoje. Samozřejmě vaření téhle kategorie vyžaduje nadšení, dostatek času a v neposlední řadě vám nesmí být líto peněz, které na kvalitní suroviny padnou. Hlavní ...

Celým bytem vibruje zvláštně nedočkavá atmosféra. V neděli odlétám na měsíc do Káhiry, což mimo jiné znamená, že moje chuťové pohárky si zase přijdou na své. A taky to bude první příspěvek do nové rubriky "Toulavý hrnec", které, jak pevně doufám, přibude po návratu i domácí "sestřička", o jejímž názvu teprv přemýšlím ( takže kdybyste měli nějaké nápady, ráda přivítám). Co se jídla týče, v zásadě si v Egyptě musíte dát pozor na dvě věci - na obvod svého pasu, který má tendenci se pod množstvím nejrůznějších lahůdek doslova "za babku" nebezpečně zvětšovat a na přehnanou nedůvěru.Našim českým, zmlsaným střevním bakteriím se náhlá změna jídelníčku příčí,ne všechny suroviny, které se vám dostanou na talíř používáme i doma, tudíž na ně organismus není připravený. Případná počáteční "kletba faraonů" je proto většinou důsledkem přizpůsobování se těla novému prostředí a není nutné hned panikařit, jen na pár dní zvolněte, nahoďte klidový režim a hlavně n...

Přiznávám se bez mučení - v mém bytě je jedna místnost, kde mám teritoriální sklony a tou je kuchyň. Ač jindy člověk vcelku mírumilovný, ve chvíli, kdy někdo začne sahat na moje vařečky, hrnce a odměrky, vidím rudě. Tak jako muži leští s láskou kapoty svých aut a plechovým miláčkům dávají možná i nemožná jména, mě zase dokáže přivést do tranzu správně tvarovaná naběračka nebo těžký litinový hrnec, ve kterém se dají připravovat ta nejúžasnější jídla s minimem námahy. Jsem kuchařka v cviku, nadšená amatérka dalo by se říct. Z toho plyne, že ne ke každému jídlu, které se rozhodnu uvařit vede krátká a bezbolestná cesta. Častěji, než by mi bylo milé jsem si průpovídku "za stálého míchání vléváme do záchodové mísy" vyzkoušela v praxi a moje kuchyň nezřídka slýchává slova, za která by se nemusel stydět ani otrlý dlaždič. Nic z toho mě ale nemůže odradit od nových a nových experimentů. Vždyť opakování dělá mistra a nic ( no dobře, skoro nic) se nevyrovná pocitu, když z trouby vytahu...