Nebe v puse

Ano, mluvím samozřejmě o té řecké. Letos jsme se po poměrně dlouhém váhání rozhodli zase vyjet, tentokrát na Olympskou riviéru. Na nás docela netradiční destinace, jsme s mužem spíš na ostrovy, nelákají nás turisticky profláklá centra, přeplněné pláže a atmosféra typu Bibione. Přesto jsme se pod Olymp vydali, hlavně z toho důvodu, že je to nejsnazší výchozí bod pro výlet na kláštery Meteora.  Z hlediska pobytu se naplnilo to, co jsme očekávali - místní jsou naladění na turistickou notu, nápisy najdete často i v češtině, jeden turnus střídá druhý a všechno je prostě podřízené letní sezoně a přívalu odpočinkuchtivých turistů. Na druhou stranu, když víte, kam jít a co chtít, máte z poloviny vyhráno, což se samozřejmě dost týká i jídla. My měli pobyt bez stravy - ráda v Řecku vařím, používám místní suroviny, vím, že řecká rajčata, fíky, nebo třeba výborné sýry vám vykouzlí úžasné lehké jídlo jedna dvě. V Nei Pori, kde jsme byli ubytovaní, se navíc každý pátek konají chaotické, or...

Bez mučení přiznávám, že tenhle recept jsem nevymyslela, inspirací mi byly Lola´s Cupcakes . Recept je původem libanonský a jeho chuť osloví asi všechny z vás, kteří máte rádi sezam a sezamovou pastu tahini. Tady navíc v kombinaci s tekutým medem a opravdu značným množstvím kakaa. Uvažovala jsem i o možnosti nedávat jen kakao, jak uvádí recept, ale dát 50:50 s rozpuštěnou čokoládou. Vznikly by vlastně trochu takové libanonské brownies:-) Tenhle recept potěší všechny, kteří nechtějí do pečení přidávat bílý cukr a vejce. Mléko můžete nahradit mandlovým nebo sójovým, já dala klasické kravské. Na koláč o průměru 23 cm budete potřebovat: 60 g neslazeného kakaového prášku 270 g prosáté hladké mouky 2 lžičky prášku do pečiva (malá rada - použila jsem samokypřicí mouku a prášek do pečiva už neřešila, dala jsem jen sodu, viz níže) 1 lžičku jedlé sody špetku soli 295 g pasty tahini 225 g tekutého medu (já dala lesní) 1 velký rozmačkaný banán 1lžičku vanilkového extraktu 270 ml ...

Začalo sněžit, za okny to vypadá jako v Narnii a tak je potřeba uvařit si něco hřejivého a voňavého, co vám vytvoří v žaludku blažený pocit. Kari je přesně takové jídlo - miska kouřící se rýže přelitá lahodnou omáčkou vonící po kokosu - no může být něco lepšího? Než ale přejdeme k receptu, bez mučení se musím k něčemu přiznat. Tohle kari je hovězí, nicméně naprosto netuším, z jakého masa jsem ho udělala. Odborníci prominou, ale neoznačený sáček v mrazáku se prostě může stát komukoli:-) V zásadě jde o to použít maso, které nebudete muset hodiny dusit, aby změklo. A druhá věc - nedivte se, že v receptu není chilli paprička, můj muž ji momentálně nesmí - vy si ji ale samozřejmě přidat můžete. Budete potřebovat: kousek hovězího podle počtu strávníků, nebo podle toho, jak velcí jste masožravci:-) 2 ČL kurkumy 1 vrchovatou ČL římského drceného kmínu 1/2 ČL garam masaly 2 ČL sušené citronové trávy (nemusí být, já si sehnala v korejském krámku u Palackého náměstí) 2 velké ...

Chytil mě splín po Egyptě. Občas se mi to stává, vzpomenu si na všechny ty vjemy, dojmy a chutě Káhiry nebo Asuánu - no a v tu chvíli není zbytí, sedám k počítači a objednávám dobroty z Chez Amis . Psala jsem vám o nich už minule - obchod ve Spálené ulici v Praze nabízí pro uspokojení orientálních chutí nepřebernou škálu potravin. Navíc tam velice výhodně nakoupíte třeba červenou čočku a rýži, takže když se domluví celá rodina a koupí 5-7 kg pytel rýže, tak se to prostě vyplatí. Nicméně já měla v merku jiné dobroty. Předně mi došel kuskus (což se u nás doma rovná menší tragédii), takže ten byl jasný. A vzhledem k tomu, že mě kolegyně v redakci, mrška jedna, nedávno provokovala měkkoučkými íránskými datlemi...víte jak. Krabička jich padla za vlast asi během dvou dnů, mimo jiné jsme dali ochutnat návštěvě,která jen spokojeně seděla a plivala pecky.  To hlavní, co jsem hledala, byly ale sezamová pasta tahini a kyselé okurky. Já vím, v zemi, kde vládne rukou pevnou a neochvějnou Zno...

Snad žádný můj recept nevyvolal na Facebooku takovou odezvu, jako právě tenhle. Bohužel zpočátku ne takovou, v jakou bych doufala. Hned po vložení fotky jsem byla osočena z toho, že má jehněčí ragú s kuskusem k řecké kuchyni asi tak blízko, jako buřt ke svíčkové. A to i přesto, že jsem uvedla zdroj - řeckou kuchařku - ze kterého jsem recept čerpala. Napadlo mě tedy napsat pár slov o řecké kuchyni obecně. Předně, Řecko je velmi členitá a rozmanitá země, takže ani kuchyně není ve všech jeho částech stejná. Samozřejmě, vychází z podobných základů, ale pokud nikoho nepřekvapí regionální kuchyně Moravy či Slezska, proč by mělo být zvláštní, liší-li se od sebe recepty na Krétě a v severním Řecku? Tak jako je to běžné všude jinde po světě, vychází i řecká regionální kuchyně z toho, jaké podnebí v té či oné části panuje, a tedy jakým plodinám se zde daří. Ano, všichni určitě známe gyros, musaku nebo tzatziki. Je to to první, co v Řecku na jídelníčcích najdeme (a hledáme). Kolik z vás ale ...

Venku se střídá počasí jako na běžícím pásu, ale přece jen je podle kalendáře zima, což znamená, že to chce něco teplého a hřejivého do žaludku. A sladkého, to je jasné:-) Už minule jsem se rozplývala nad vánočními vůněmi, a ani po Vánocích tomu nebude jinak. Ale kombinace pomeranče a skořice, no kdo by odolal? Zároveň je to první novoroční skutečně řecký recept, nezabere vám víc než deset minut ho připravit a vstrčit do trouby a stihnete ho bez problémů nachystat i neohlášené návštěvě:-) Nevím, jak moc pracujete s tzv. cups. Já dost, je to pohodlné a mají je už všude. Zároveň si při čtení zahraničních receptů ušetříte nervy s přepočítáváním a až tak moc se to vlastně neliší od našich tzv. hrnečkových receptů. Prostě do mísy lupete jednu přísadu za druhou a nemusíte vytahovat váhu. Pro lenochy, jako jsem já, ideální:-) Na druhou stranu cups sad je několik druhů, můj největší má např. 100 ml, ale viděla jsem i 250 ml, takže pro přehlednost uvedu i přepočet. Přiznávám, že inspiraci js...

Dlouho jsem nevěděla, jak vám dnešní téma co nejlépe přiblížit. Chodila jsem kolem horké olivové kaše dlouho a po špičkách. Nedávná vášnivá debata o tom, na co je který olivový olej dobrý a po kterém vlastně v obchodě sáhnout mě však utvrdila v tom, že je čas. Čas podívat se tomuhle tekutému zázraku na zoubek.  Asi vás příliš nepřekvapí, že začnu oleji řecké provenience. Téma je totiž tak obsáhlé, že snažit se sem vecpat i oleje italské a španělské by bylo jednoznačně na škodu. Ale nebojte, dočkáte se:-). Drtivá většina otázek, se kterými jsem se ohledně využití olivových olejů setkala a na které se pokusím odpovědět, se nesla zhruba v tomto duchu: 1) "Nevím, na co je který olej dobrý."                                                                 2) "Můžu na extra panenském olivovém oleji smažit?"   ...

K dnešnímu příspěvku mě přivedl článek 16 Food Reasons Greeks are better at Life , který někteří z vás viděli na mém Facebooku. Jeden z bodů se věnoval řeckému jogurtu, a o něm bude dnes řeč. Svůj samostatný zápis si totiž tenhle vpravdě národní poklad určitě zaslouží. Kdo, podobně jako já, často bloudí mezi regály v supermarketu v marné snaze najít ideální, hustý a chutný jogurt, skončí dříve či později právě u toho řeckého. Ano, dá se říct, že z českých zástupců neprohloupíte například Chocní , ale co si budeme povídat, na smetanově hebký jogurt s medem nebo na nezapomenutelné tzatziki se vyplatí investovat do pravého řeckého jogurtu. V Praze je k sehnání např. v Olympii , na dmhermes.cz . V některých uvědomělejších řetězcích, kupříkladu v Bille, lze pod značkou Elinas  koupit tzv. jogurt řeckého typu, něco jako "snažíme se, úplně ono to není, ale Activie právě zezelenala závistí, jaký jsme pěkný jogurt". Jogurty řeckého typu jsou z osobní zkušenosti řidší a nakyslejší,...

Je to už nějaký čas, co jsem psala o Kefalonii a o tom, co při její návštěvě rozhodně nesmíte minout. Je toho ale tolik, co jsem ještě nezmínila, že by byla věčná škoda se na tenhle prosluněný řecký ostrov nevrátit. Minule jsem vám slíbila bližší pohled na odrůdu vína Robola, které s pěstuje právě na Kefallonii. V rámci okruží jízdy po ostrově jsem měla možnost navštívit vinařství Robola a absolvovat prohlídku celým závodem. Trocha historie nikoho nezabije, takže přikládám pár fotek původního vybavení:-) Celý závod je v podstatě maličký, prohlídku pohodlně zvládnete za dvacet minut a na jejím konci čeká možnost ochutnat několik vzorků vín, suché červené a bílé, sladké dezertní, a nakonec výkladní skříň vinařství, víno Agios Gerasimos (Svatý Gerasimos), pojmenované po patronovi ostrova. Agios Gerasimos se nesmí vyvážet z ostrova ve velkém, takže si jednu či dvě lahvinky kupte, protože nebudete mít šanci ho v České republice sehnat. Nečekejte žádný fascinující zážitek, který byst...

Zní to trochu jako začátek pohádky a ona to taky pohádka je. Spíš byla. Deset dní na Kefalonii uteklo jako voda a opět jsem zjistila, že bych musela být v Řecku asi tak rok, abych stihla podrobněji zmapovat všechny ty úžasnosti, které rostou, voní, pečou se, bublají atd. na každém rohu.  Kefalonie jako ostrov je zvláštně "neřecký" a návštěvník, který se tam vydá poprvé a čeká gyros, vřelé lidi a modrobílé staré domečky, bude asi dost zaskočený. Předně, téměř celá Kefalonie v podstatě kromě části severu, je postavená nově. V srpnu roku 1953 postihlo ostrov masivní zemětřesení a 114 otřesů 7,5 stupně Richtera udělalo svoje. Nezbyl tu doslova kámen na kameni, takže narazit na původní architekturu je docela kumšt. Kefalonie měla už od dob první světové války tvrdý život a právě krutosti války a ono osudové zemětřesení jako by místní odchýlilo od "vřelého" řectví. Trvá déle, než se začnou usmívat, turisty berou spíš jako nutné zlo a jsou velmi hrdí a pyšní na svůj ost...

1. Nemineš Angelato bez povšimnutí. 2. Nevejdeš v Angelato zamračený. 3. Neodepřeš si potěšení své. 4. Nepomyslíš si cosi o p.deli, když turista před tebou dostane poslední porci tvé oblíbené příchutě. 5. Nebudeš se bát experimentovat. 6. Citlivě zkombinuješ vybrané příchutě své. 7. Neodhryzneš kus kornoutu sousedova. 8. Nikdy nezradíš Angelato tím, že by sis dal mrňavou zmrzlinku o ulici dál. 9. Blaženě funěti budeš, kdykoli se někdo zmíní o Angelatu. 10. Budeš do Angelata vodit každého přítele, který projeví zájem o zmrzlinu. 11. Pojmenuješ své dítě Angelato, ať to bude holka, nebo kluk:-))))))) Nebojte, nezbláznila jsem se, jen jsem prostě zapřisáhlý angelatorián . Půl roku o jejich zmrzlině sním, abych si dneska konečně dopřála malé ulepené potěšení. Seděla jsem na lavičce, připadala si děsně cool, asi jako Julia Roberts v Jíst, meditovat, milovat a blaženě nořila lžičku do kombinace pistáciové zmrzliny a stracciatelly. Můj drahý půlka šel do kávové (jinak mé nejo...

Minule jsem vás zvala do Třeboně, která byla číslem jedna našeho letního dovolenkového putování. Dalším městem, kterým se dnes se mnou můžete virtuálně projít, je Český Krumlov. Město vodáků, cizinců, malebných zákoutí, dýchajících historii... zkrátka se pohodlně usaďte a nechte se provést. Tak jako drtivá většina turistů, kteří do Krumlova přijíždí, začala i naše cesta hledáním volného parkoviště, což v centru není věc jednoduchá. Jakmile jsme se zapasovali do snad posledního volného místa široko daleko, vyrazili jsme do historického centra, obhlédnout, co nabízí. Kdo někdy v Českém Krumlově byl, dobře ví, že je v podstatě přizpůsobený davům turistů a vodáků, kteří se v hlavní sezóně provalí městem jako tsunami Thajskem. Tenhle jev s sebou bohužel přináší, jakkoli je Krumlov jinak nádherný, jakési odosobnění, přehršel obchodů se suvenýry, nápisy samozřejmě nejdřív v angličtině, němčině a ruštině, za kterými se teprve jako šikanovaný mladší sourozenec krčí čeština, atd. Osobně jsem ...

Letošní dovolenou jsme trávili s přítelem cestováním po Jižních Čechách. Základnou nám byla naše chalupa, odkud jsme každý den paprskovitě vyjížděli po všech možných zajímavostech, které jsme našli. Kromě skvělého počasí, zajímavých lidí a památek jsme samozřejmě nemohli vynechat jídlo, jak to dobré, tak místy horší. Plán ochutnat všechno, co nás bude zajímat v podstatě vyšel, takže si teď můžete vychutnat zhuštěnou formu nejvýraznějších zážitků. První zastávkou naší cesty byla  Třeboň . Pokud jste zde nebyli, rozhodně tohle malebné město s krásným areálem zámku a přilehlým historickým náměstím navštivte. Hlavně v létě má neopakovatelně milou atmosféru, ať už se jen procházíte po centru, nebo si dáte štreku kolem rybníku Svět, až k hrobce Schwarzenberků. My zvládli obojí, takže není divu, že nám docela dost vyhládlo. Ještě v areálu zámku, kde jsou pravidelně menší trhy, jsme si dali jedovatě vyhlížející limonádu, která sice do puntíku splňovala vše, co Roman Vaněk nazývá "obarv...

Záměr navštívit v Kutné Hoře probíhající výstavu Europa Jagellonica  nás jednoho krásného víkendu vykopal z postelí v ještě lidskou hodinu a jelo se. Kromě kulturního vyžití jsem samozřejmě byla zvědavá i na to, čím doplníme energii. Kutná Hora je, kromě města horníků a stříbrotepců, evidentně taky město kafomilců. V centru města je téměř každý druhý baráček kavárna či obchod s kávou a čajem. Vybrat si proto, kde vypustíte do světa své peníze není vůbec lehké. Volba nakonec padla na roztomilý a do boku jedné uličky vmáčklý krámek Kofeinlove, který nás na první pohled upoutal vystavenými domácími pralinkami a lanýži. Pana majitele jsme sice prosbou o možnost vyfocení jeho království očividně zaskočili, ale nakonec, s obavou, aby nám z toho nepraskla čočka, svolil:-) Nákup kávy byl vtipný sám o sobě - rychlý průzkum, co si dáme, skončil u espressa s mlékem a frappé. Pánovu překvapení, když zjistil, že silné espresso je pro mě a frappé pro přítele, se směju ještě teď:-) N...