Nebe v puse

To, na co se právě díváte, je relikt obalu od jedné z nejlepších čokolád, jakou jsem kdy jedla. Ano, přiznávám se bez mučení, jsem čokoholik, a pokud mi někdo zamává před nosem touhle voňavou dobrotou, mám reflex myš - sýr:-) A kde se tahle mňamka vzala? Přímo z podniku, o kterém se teď dost často mluví, kam davy mlsných závisláků s abstinenčními příznaky chodí nasávat, ať už vůně nebo horkou čokoládu - z Choco Café  v Liliové ulici 4, kousek od Náprstkova muzea. Kdykoli jsem tam zavítala, bylo v podniku, který není největší, naprosto plno. Zajímavé je dívat se na osazenstvo - všichni mají na tvářích ( kromě čokolády) blaženě nepřítomný výraz a vyškrabují tu horkou dobrotu ze skleniček. Dala jsem si tu čokoládu dvakrát (vbrzku mě čeká další návštěva) a musím říct, že s pudinkovou náhražkou, jakou dostanete v polovině podniků, kde se odvážíte říct si o horkou čokoládu, se to nedá srovnat. Jídelní lístek - úmyslně říkám jídelní, protože v Choco Café si můžete dát i dezerty, salát ...

Rozestup mezi mými příspěvky se poslední dobou rovná notám na buben. Momentálně totiž zkouškuju, takže když občas vystrčím hlavu ze skript, je to převážně jen proto, abych došla do lednice ulovit něco, co se ještě  moc nehýbe. ( Je to tak, učení zabíjí gurmánství - a ministerstvo jak na potvoru nevaruje:-()). I tak ale přišel čas, kdy jsem se, patrně po příliš velké dávce maté rozhodla, že zpracuju směs na muffiny Lillifee od Dr. Oetkera, která se mi už dlouho bála ve spíži ( a já se tak trochu bála jí). Obal hlásal, že by to měly zvládnout i vcelku malé děti, "tož, su přece vzdělané" řekla jsem si a šla na to:-))) Součástí balení je všechno, co takový malý patlal může potřebovat plus táflička samolepek jako bonus - přiznávám se, jsou tak roztomilé, že je mám všude:-). Práce se směsí šla opravdu celkem od ruky, jen se připravte na to, že těsto docela dost lepí, takže se může stát, že ho malý pekař bude mít až za ušima. Mufinky se krásně upekly, a po vychladnutí byl čas je ...