Nebe v puse

Přiznávám se bez mučení - nerada peču cukroví. Na ty malinkaté kousíčky prostě nemám dost potřebné zručnosti, takže moje vanilkové rohlíčky vypadají jako beranidla, zatímco mamka vedle šoulá ty nejkrásnější exempláře. Míra frustrace každoročně dosahuje vrcholu, když se polévají moka kolečka čokoládou a já mám umisťovat doprostřed terčíku v rychlém sledu mandle či brusinky. Myslíte, že se mi někdy podaří trefit se přesně do středu? Haha. Co naopak naprosto zbožňuju, jsou vánoční vůně. Od krémů na ruce přes čajové směsi, jakmile je v tom pomerančová kůra, vanilka, skořice a náznak rumového aroma, nemůžu odolat. Rozhodla jsem se tedy všechny tyhle vůně a chutě spojit do něčeho velmi efektního a velmi jednoduchého. Suroviny vás vyjdou trochu dráž, ale když už jsou ty Vánoce... Vánoční biskupský chlebíček: Inspirovala jsem se různými recepty Nigelly Lawson, Lauren Pascale a svou láskou k čemukoli anglickému. Jakmile hotový chlebíček potřete glazurou z pomerančové marmelády a rum...

Vánoce se nám už kvapem blíží a všichni regulérně šílí, co dát svým blízkým pod vánoční stromeček. Přiznám se, nejsem zrovna fanoušek nakupování - dobře, přímo to nesnáším. Polovinu dárků řeším přes internet, ale tu druhou, tu sama vyrábím. A máloco je tak vděčné, jako jedlý dárek.  Paštika je jedním z receptů, kterých jsem se dlouho bála jako čert kříže. Ani nevím proč, nicméně tuhle mi zbylo dost kuřecích jater, abych v sobě konečně našla odvahu zaexperimentovat. A byla jsem mile překvapená. Přestože jsem neměla všechny potřebné suroviny, které do paštiky obvykle patří, výsledek chutnal tak ohromně, že už pravděpodobně nikdy paštiku nekoupím. Důkazem úspěchu budiž absence fotky mého výtvoru - dala jsem paštiku do lednice chladit, ráno odešla do práce...no a po příchodu už v misce prostě nic nebylo. Jen můj drahý se potutelně olizoval a narychlo pekl další chleba, aby bylo co si namazat k snídani - máslem:-) Variant paštik je samozřejmě nespočet, od čisté přes pikantní, t...

Přiznávám se bez mučení - přes týden jsem líná vařit. Po příchodu z práce mám náladu si tak akorát udělat hrnek čaje a chvíli koukat z okna a ne se hned vrhat k plotně - asi to znáte taky, co si budeme povídat. Naučila jsem se proto mít v mrazáku a spíži potraviny, ze kterých během několika málo chvil vykouzlím skvělou večeři s minimem úsilí. Dneska půjdeme až na dřeň - nebudu vám totiž zastírat, že plátky krkovičky, o které dnes půjde, jsem osmažila na doma vyškvařeném sádle. S nástupem blížící se zimy mě totiž popadají ryze zemité chutě - a pokud toho sádla nejíte týdně bůhvíkolik, jedno smažení vás nezabije, ani nezničí vaši pracně vydřenou linii:-) Nejdřív ale pár slov k příloze. Jestli jsem něco na svých cestách po Řecku milovala ze všeho nejvíc, byly to právě máslové fazole, řecky gigantes. Řekové z nich připravují naprosto skvělý salát s tuňákem a ledovým salátem, ale i úprava zatepla jim prospívá. Vynikne totiž jejich krémová, skutečně máslová chuť. Budete potřebova...

Já vím, že je to tu poslední dobou samé kuře, ale slibuju vám, že se na mě nebudete zlobit. Naopak, kdybych se s vámi o tohle jídlo nepodělila, rovnalo by se to skoro kacířství.  Dostala jsem od svého nejhodnějšího muže nádherný litinový hrnec, no a ten si o pomalu dušená masa v omáčce přímo říká. Vždycky se mi líbily filmy, kde hlavní hrdinka odkryje těžkou pokličku a slastně nasaje vonné výpary, které se vyhrnou z hrnce. Byť televize nepřenáší vůně, přísahám vám, že jsem nezřídka ucítila závan skořice, pepře, masa... Navíc jsem byla zvědavá na svůj nedávný objev - dýni na vaření. Asi si teď klepete na čelo, co že jiného byste měli s dýní dělat, ale prostě ji pod tímhle názvem dostanete v supermarketu. Holky z Herbáře ji plnili mletým masem, sýrem a zapékaly, což musí být taky skvělé, ale u mě zahustila celé jídlo, takže odpadla jakákoli mouka nebo jíška. Budete potřebovat: 1 balení kuřecích horních stehen 1 plechovka sekaných rajčat 1 balení rajské passaty 1 plec...

Ať jsme přes týden sebevíc kosmopolitní, dospělí a samostatní, ať jíme raw, vegan, asijskou kuchyni či jakoukoli jinou, jakmile dojde na návštěvu u rodičů a na talíři zavoní něco tak prostě báječného, jako je pečené kuře, jsme zase rádi na chvíli malí a spokojení. Naprosto upřímně přiznávám, že v poslední době se ráda vracím k osvědčeným receptům, které se v naší rodině dědí z generace na generaci. Někdo může sice namítat, že česká kuchyně je těžká a člověka "odbourá". Kdy si ale dopřát všechny ty úžasné, zemité a nesmírně uklidňující vůně a chutě, než na podzim a v zimě?  Dnešní recept je spíš taková oslava kuchyně mé maminky. Dneska jsem totiž měla k obědu její fenomenální pečené kuře s podzimní přílohou, kterou tvoří pečené brambory, mrkev a dýně. Jen je mi líto, že blog nemůže přenášet i vůně. Protože tohle je koncentrovaná dávka podzimu, blaha a hřejivého pocitu na talíři. Co budete potřebovat: 1 celé kuře - my měli neskutečně obrovské z OCG - mělo asi 2,5 kg!...

To bylo totiž tak. Měla jsem v kuchyni jen tyčový ponorný mixér. Žádné roboty, uzavíratelné mixéry, foodprocesory a jiná udělátka. Jen ten tyčák. Jenže, přiznejme si to popravdě, s tímhle vybavením se moc experimentovat nedá - a já experimentuju ráda. Určitě tedy chápete moje nadšení, když jsem od své skvělé rodiny dostala o víkendu celou sestavu, díky které už pro mě není problém udělat třeba pesto.  Kdysi jsem si pod pojmem pesto představila jen to bazalkové, z omylu mě ale hodně rychle vyvedlo sledování pořadů Davida Rocca . Ten mi ukázal neskutečné množství variant, mezi kterými mě nejvíc zaujala pesta s přidáním i jiných ořechů, než jen piniových. A protože mám aktuálně vyloupané vlašské ořechy a v lednici se mi bál zbytek ajvaru, rozhodla jsem se tuhle kombinaci vyzkoušet. Pokud nemáte s ajvarem žádné zkušenosti - tahle zeleninová dobrota, označovaná jako "srbský zeleninový kaviár" - bývá směs paprik, lilku, česneku a feferonek. Je to krajně univerzální věc a dělám ...

Dneska mám pro vás tak rychlý recept, že se tomu skoro vůbec stydím recept říkat. Nicméně ne vždycky je nálada a čas na zdlouhavé vyvařování, což ale na druhou stranu neznamená, že byste se měli šidit. Jen je nutné vědět, co mít pro takové dny v mrazáku či ledničce. Takže jehněčí kuličky. Jehněčí maso je skoro moje nejoblíbenější, je šťavnaté, lehce upravitelné, prostě lahoda. Samozřejmě někomu může vadit specifická chuť, ale jakmile si jehněčí jednou zamilujete, jste v tom až po uši na celý život. Do určité doby (rozuměj, za zelených časů mého foodie působení) jsem netušila, kde sehnat v kteroukoli roční dobu dobré jehněčí. Změna nastala, když jsem si jednou u pana Cuketky přečetla magickou zkratku OCG . Od té doby, co tuhle firmu znám, se mi obzory rozšířily asi jako po notné dávce kulinárního LSD. Běžně od nich odebírám mleté jehněčí, které naprosto nemá konkurenci, ale nedávno mě zaujaly jejich jehněčí burgery. Samozřejmě můžete tohle skvěle ochucené maso použít na klasické ha...

Dnešní recept je skutečná rychlovka, navíc krajně ekonomická. Jedinou dražší surovinou je feta, která ale dodá výsledku takový švih, že by byla škoda jí nahrazovat. Spojení listového těsta, rozdušené zeleniny, fety a bylinek je naprosto neodolatelné, ať teplé či studené. A až budou vaši přátelé obdivně vzdychat, a vzhledem připomínat spíš sysly, nemusíte jim vykládat, že jste měli za chvilku hotovo. Na večírky či pro pohodové podzimní večery se sklenkou vína...co dodat:-) Suroviny: 1 listové těsto 1 balíček sýru feta rozdušená zelenina - já měla směs cibule a česneku, osmahnutých na olivovém oleji, papriky, rajčata a cuketu, výborný by byl určitě i lilek - množství nechám na vás, směs se dá zavařovat i mrazit, takže je možné si vytvořit zásoby. 1 vejce, celé plus jedno na potírání čerstvý nebo sušený tymián - podle chuti pepř špetka soli - opatrně, feta je slaná dost Budu předpokládat, že zeleninu už máte rozdušenou. Určitě se vám zdá dost řídká na to, abyste ji mohli...

Popravdě právě dost frčím na cizrně. Ještě před nedávnem jsem ji měla spojenou především s výborným a návykovým hummusem v Káhiře. Jedla jsem ho tam ke všemu a následně měla, řekněme, jisté potíže, protože moje tělo nebylo zvyklé na sezamový olej:-) Poslední dobou jsem ale tak trochu propadla indické kuchyni. A jakkoli nemám ambice předělávat Nebe na indický foodblog, nemůžu se s vámi nepodělit o jednoduchý a poměrně rychlý recept. Přijdete z práce, necháte povařit pár surovin a do půl hodiny nesete na stůl.  Odvážně říkám tomuhle receptu Cizrna po indicku, ale to "po indicku" tam dělá zejména kari a kmín. Po přidání všech potřebných surovin nicméně vznikne omáčka, ne nepodobná těm, které máte šanci ochutnat u jídel typu máslové kuře . (Kdo si chce moc pěkně počíst a zároveň uvařit nějakou tu indickou dobrotu, třeba právě máslové kuře , doporučuju nedávno vyšlou knihu Mango, láska a kari .) Na druhou stranu, přidání sušených meruněk to hází spíš do Maroka, tak si vybe...

Dlouho jsem nevěděla, jak vám dnešní téma co nejlépe přiblížit. Chodila jsem kolem horké olivové kaše dlouho a po špičkách. Nedávná vášnivá debata o tom, na co je který olivový olej dobrý a po kterém vlastně v obchodě sáhnout mě však utvrdila v tom, že je čas. Čas podívat se tomuhle tekutému zázraku na zoubek.  Asi vás příliš nepřekvapí, že začnu oleji řecké provenience. Téma je totiž tak obsáhlé, že snažit se sem vecpat i oleje italské a španělské by bylo jednoznačně na škodu. Ale nebojte, dočkáte se:-). Drtivá většina otázek, se kterými jsem se ohledně využití olivových olejů setkala a na které se pokusím odpovědět, se nesla zhruba v tomto duchu: 1) "Nevím, na co je který olej dobrý."                                                                 2) "Můžu na extra panenském olivovém oleji smažit?"   ...

K dnešnímu příspěvku mě přivedl článek 16 Food Reasons Greeks are better at Life , který někteří z vás viděli na mém Facebooku. Jeden z bodů se věnoval řeckému jogurtu, a o něm bude dnes řeč. Svůj samostatný zápis si totiž tenhle vpravdě národní poklad určitě zaslouží. Kdo, podobně jako já, často bloudí mezi regály v supermarketu v marné snaze najít ideální, hustý a chutný jogurt, skončí dříve či později právě u toho řeckého. Ano, dá se říct, že z českých zástupců neprohloupíte například Chocní , ale co si budeme povídat, na smetanově hebký jogurt s medem nebo na nezapomenutelné tzatziki se vyplatí investovat do pravého řeckého jogurtu. V Praze je k sehnání např. v Olympii , na dmhermes.cz . V některých uvědomělejších řetězcích, kupříkladu v Bille, lze pod značkou Elinas  koupit tzv. jogurt řeckého typu, něco jako "snažíme se, úplně ono to není, ale Activie právě zezelenala závistí, jaký jsme pěkný jogurt". Jogurty řeckého typu jsou z osobní zkušenosti řidší a nakyslejší,...

...a to aby se mu dařilo minimálně další 4 roky. Je to tak, před dvěma dny oslavilo Nebe v puse pro mě trochu neuvěřitelné 4. narozeniny. Přinutilo mě to se zase na chvíli zastavit a ohlédnout, popřemýšlet o pokroku, který jsem (a doufám, že je to i vidět) udělala, nejen v rámci blogování samotného, ale taky v rámci uvědomění si, kam chci, aby Nebe dál pokračovalo. Samozřejmě bych nic z toho nedokázala bez skvělých čtenářů a podporovatelů tady, na Facebooku, Twitteru a Instagramu. Z velké části hlavně kvůli nim hledám nové recepty, vymýšlím články, mám potřebu dělit se o to, co se děje nebo neděje v mé kuchyni, hlavě, v mém okolí, na cestách... každý komentář, pozitivní i negativní mě nutí zlepšovat se, vymýšlet, učit se nové věci, sledovat trendy a posouvat hranice. A za to jsem moc vděčná a moc vám všem děkuju!!!! Děkuju, že se mnou máte trpělivost, když zrovna nemám náladu vařit nebo psát, když nestíhám, když se život zrovna nedaří. Vážím si toho, že se kolem Nebe v puse vytvořila...

Je to už nějaký čas, co jsem psala o Kefalonii a o tom, co při její návštěvě rozhodně nesmíte minout. Je toho ale tolik, co jsem ještě nezmínila, že by byla věčná škoda se na tenhle prosluněný řecký ostrov nevrátit. Minule jsem vám slíbila bližší pohled na odrůdu vína Robola, které s pěstuje právě na Kefallonii. V rámci okruží jízdy po ostrově jsem měla možnost navštívit vinařství Robola a absolvovat prohlídku celým závodem. Trocha historie nikoho nezabije, takže přikládám pár fotek původního vybavení:-) Celý závod je v podstatě maličký, prohlídku pohodlně zvládnete za dvacet minut a na jejím konci čeká možnost ochutnat několik vzorků vín, suché červené a bílé, sladké dezertní, a nakonec výkladní skříň vinařství, víno Agios Gerasimos (Svatý Gerasimos), pojmenované po patronovi ostrova. Agios Gerasimos se nesmí vyvážet z ostrova ve velkém, takže si jednu či dvě lahvinky kupte, protože nebudete mít šanci ho v České republice sehnat. Nečekejte žádný fascinující zážitek, který byst...

Od té doby, co do českých domácností vtrhli se svými barevnými tubusy kluci z Mixit.cz , stoupla poptávka po kvalitním müsli celkem výrazně. Poznali jsme, že cereálie a müsli se dají dělat i poctivě, bez zbytečných přídatných látek a přehršle cukru. Že miska cereálií není jen slepičí zob pro modelky, ale i poměrně chutná záležitost. Proto když mi nedávno kamarád psal o Honzovi, který pod etiketou Janova pec vyrábí domácí pečené müsli, měla jsem jasno. Chci. To. Ochutnat. Janova pec zatím nabízí tři druhy müsli - ovocné (400 g za 89 korun), semínkové (400g za 79 korun) a čokoládové (400 g za 99 korun). Všechny typy jsou slazené medem a pečené, poněkud netradičně, na olivovém oleji. Ochutnala jsem od každého balení vzorek, otestovala müsli jak samotné, tak v jogurtu, a nakonec jsem na pomoc přizvala i svého drahého půlku, aby byl výsledek objektivnější. Ovocné müsli je doslova nacpané ovocem i ořechy. Z ovoce jsou zastoupené brusinky, kokos, papája, ananas a banán. Müsli není př...

Kdo sledujete Nebe v puse na Facebooku, patrně jste zaznamenali první vlaštovku. Spouštím akci Eat and read , ve které spojuji dvě věci, které v mém (a doufám, že i ve vašem) životě hrají veledůležitou roli. Ke každému receptu vám v budoucnu budu doporučovat knihy, které se s daným jídlem podle mě krásně doplňují. Doufám, že se vám bude naše jídlo-kniho putování líbit, a že třeba obohatíte svůj reading list zajímavými tituly.

Tak tu máme nový rok. Doufejme, že bude skvělý, k čemuž se budu snažit přispět i já svou troškou do mlýna. Mlýn, mlýn...mouka...ano, asi tušíte, že jsem po velkém přemáhání a značných obavách taky podlehla chlebovému šílenství, zaregistrovala se na Pečem pecen a rozjela domácí výrobu chleba. Hrdost mi nedovolovala zajet si k někomu pro kvásek,aniž bych zkusila si ho vypiplat sama, a tak jsem tři dny neustále lítala do koupelny ke stoupačkám, kde pomalu kvasil žitný Řehoř a kontrolovala vzrůstající počet bublinek. Nakonec jsem přikrmovala pšeničnou moukou, takže mám takový mix. První pokus nebyl teda nic moc. Jak se ostatně dalo čekat, mladý kvásek potřebuje nějakou dobu na to, aby se "zajel", takže šišoid, jak jsem něžně výsledek prvního snažení pojmenovala byl sice k jídlu, ale esteticky mě nijak neuspokojil. Druhý pokus už dopadl o poznání lépe vzhledově, dokonce měl i žádoucí praskliny, které naše rodina na chlebu miluje, ale vevnitř se malinko zdrcnul a byl ve výsle...