Nebe v puse

Letošní dovolenou jsme trávili s přítelem cestováním po Jižních Čechách. Základnou nám byla naše chalupa, odkud jsme každý den paprskovitě vyjížděli po všech možných zajímavostech, které jsme našli. Kromě skvělého počasí, zajímavých lidí a památek jsme samozřejmě nemohli vynechat jídlo, jak to dobré, tak místy horší. Plán ochutnat všechno, co nás bude zajímat v podstatě vyšel, takže si teď můžete vychutnat zhuštěnou formu nejvýraznějších zážitků. První zastávkou naší cesty byla  Třeboň . Pokud jste zde nebyli, rozhodně tohle malebné město s krásným areálem zámku a přilehlým historickým náměstím navštivte. Hlavně v létě má neopakovatelně milou atmosféru, ať už se jen procházíte po centru, nebo si dáte štreku kolem rybníku Svět, až k hrobce Schwarzenberků. My zvládli obojí, takže není divu, že nám docela dost vyhládlo. Ještě v areálu zámku, kde jsou pravidelně menší trhy, jsme si dali jedovatě vyhlížející limonádu, která sice do puntíku splňovala vše, co Roman Vaněk nazývá "obarv...

"Máte na zahradě ačokču?" zeptala se nás onehdy sousedka na chatě. "Co to žere?" nechápavě jsme se na ní s mamkou podívaly. Znělo nám to trochu jako jméno pro dítě Vinnetoua a Nšo-či. Sousedka nám s trpělivým úsměvem vrazila do ruky několik podivných světle zelených plodů s vysvětlením, že ačokča je kříženec okurky a papriky, a ať si klidně přes plot bereme od nich, že toho mají habakuk. Ačokča je ve skutečnosti mnohem víc. Ač skeptik k různým módním trendům v oblasti "zaručených zázraků z hloubi amazonského pralesa, které vyléčí rýmu i impotenci", ačokča mě zaujala a předpovídám jí slibnou budoucnost, rozlézající se po všech bio i nebio obchodech. Vypadá to takhle: Na začátek trochu teorie (zdroj tady ). Ačokča, latinsky Cyclanthera pedata , je jednoletka původem z Jižní a Střední Ameriky. Je poměrně náročná na pěstování, vyžaduje hodně živin a vody, tudíž je to přesně typ rostlinného mazlíka, o kterého je třeba se přepečlivě starat. Plody mají...