Nebe v puse

Tak to je ona, přátelé - moje historicky první bedýnka. Zatímco se tady nad ní rozplývám blahem a znovu a znovu probírám všechny ty dobroty, které vbrzku padnou za vlast v podobě nějaké mňamky, přemýšlím, jak co nejlépe tuhle svojí zkušenost popsat. Před týdnem jsem projížděla internet ve snaze dopídit se toho, jak pokročil systém distribuce bedýnek, alespoň co se Prahy týče. Nakonec jsem vyškrtala svůj soukromý, ne příliš uspokojivý seznam ( o tom zase příště) a jako jasná volba pro první ochutnávku mi zůstal  Svět bedýnek . Pokud si tuhle stránku pročtete pozorně, zaujmou vás, asi tak jako mě, dvě hlavní věci. Za prvé provozovatelé a zároveň distributoři bedýnek, Petr a Jana, jsou neskutečně milí lidé už na fotce a potvrdilo se to i při velmi důsledném písemném kontaktu ( prostě jak slíbí, tak splní:-)). Za druhé není podmínkou bedýnky odebírat pravidelně. Jakmile vás přepadne ovozelová mlsná, vyplníte  formulář , napíšete mail nebo prostě zavoláte, vyberete typ bedýnky ( s...

Rozhodla jsem se vám představit některé papírové miláčky, kteří okupují mojí pidikuchyňku a mají v ní své čestné a po zásluze vybojované místo. Někteří na sobě už nesou šrámy tvrdých a nelítostných bojů (zásah omáčkou, prskajícím olejem a další zranění neslučitelná se životem), ale o to je mám radši. Můj nejnovější přírůstek, kterým listuji od Vánoc téměř nepřetržitě je od Marcelly Hazan, takové "italské Julie Child", pokud chceme přirovnávat jednu legendu k druhé. Abych vás trochu vzdělala:-) - Marcella Hazan se narodila roku 1924 v Itálii jako Marcella Polini. Získala doktorát z přírodních věd a biologie ( a patrně si tam vypěstovala ke všem hýbajícím se mrškám tak cituplný vztah, že se dala na vaření). V roce 1955 si vzala Victora Hazana a pár se společně přestěhoval do New Yorku.  Zajímavé je, že Marcella do svatby nikdy nevařila, takže když byla vystavena nutnosti nakrmit hladového manžela, nezbývalo jí, než se do toho pořádně obout ( znáte to, hladový chlap = nevrlý chl...

Tak už to mám za sebou. Podlehla jsem všeobecnému šílenství na každém druhém foodblogu a konečně nalomena  panem Cuketkou  jsem je ochutnala. Makronky. Když jsem je u Paula na Chodově vybírala, měla jsem před očima řádky o tom, jak existuje život PŘED makronkami a PO nich. Mlsně jsem se tedy rozhlédla, spatřila vytoužený produkt a vrhla se k pultu. A tady přišla tradiční "pecka čenichovka". Vzpomínám si na dobu cca před dvěma měsíci, kdy pobočka řetězce Paul hledala nové prodavače. Už si přesně nepamatuju, co všechno měl daný uchazeč splňovat, ale jedna z položek bylo nadšení a zápal pro věc. Hm. Nastíním, jak celý nákup probíhal ( prodavačkám říkejme třeba Anna a Marie). Já: " Dobrý den, prosila bych jedno balení makronek." Anna: "Samozřejmě, velké, nebo malé?" Já: " Malé, to za 99 korun." Marie se do toho vložila, značně nešetrným způsobem jedno balení popadla ( to se fakt nedá říct jinak) a hodila!!! ho přede mě na pult. Anna: " Mar...