Nebe v puse

Dnešní článek si neklade vznešené gastronomické cíle. Vlastně zůstává třeskutě přízemní. Chci vám představit střelný prach a uhelný mour mezi čaji, který ale ocení nejeden cestovatel. Tak jako každý, kdo někdy navštívil Egypt, i já jsem brzo hledala prostředek, který by mi spolehlivě ulevil od "faraonovy kletby". Po rychlém (velmi rychlém:-)) průzkumu jsem nakonec dospěla ke třem řešením, jak se nepříjemného problému zbavit do té míry, abych z Egypta viděla i něco jiného, než onu místnost. První možností je samozřejmě cesta do lékárny, kde nafasujete Antinal, zobete poctivě pilule a svět je o něco růžovější. Druhá varianta, stejně nechutná, když to vyslovíte, jako když to ochutnáte, je osvědčený egyptský "domorodý" prostředek - smíchat kafe s čajem a vypít. Třetí možností je najít nejbližší potraviny a koupit si sypaný černý čaj značky Arosa. Stačí nepatrné množství a nálev okamžitě zčerná jako bota. Na povrchu začne plavat takový ten výluh, co jste jako děti nes...

... a hlavně nepřikrášlené, čtivé, upravené a osobité. Haute cuisine v celé své kráse a výstavnosti, a to i přes dobu, která nebyla jednoduchá a mnohdy krásám života nepřála. To, že Alcron získal letos michelinskou hvězdičku nezaznamenal jen poustevník bez možnosti připojení k jakémukoli médiu. Úmyslně zmiňuji jen Alcron, přestože hvězdičky se přikutálely do dvou restaurací. Mám k tomu zvláštní důvod, rodinnou vazbu, která mě vlastně úplnou náhodou přivedla i k tomuhle článku. Můj prastrýc byl šéfkuchařem v Alcronu. Bohužel jsem ho nepoznala, ale zbyla mi po něm lahvička se superpálivými mletými chilli vločkami, hromada receptů (za ten sachr by kdokoli vraždil:-), a jak jsem nedávno zjistila, taky slušný komín starých jídelních lístků z celého světa.  Jen co jsem se pustila do pročítání všech těch pokladů, musela jsem si pustit Ondřeje Havelku (viz. nadpis) a s šálkem voňavého čaje se propadnout do třicátých let. Většina z meníček je z Alcronu a Hotelu Esplanade, najdou se a...