O vášni k jídlu
Myslím, že všichni, kteří jsme se pustili do blogování o jídle to děláme proto, že nám to přináší radost a odreagování v běžném životě. Každý z nás má práci kterou má více nebo méně rád, chodíme do školy, vychováváme děti, řešíme složenky... a proto se chvíle, kdy nerušeně studujeme recept, abychom vzápětí zarachotili hrnci, pánvemi a vařečkami, rovná soukromé modlitbě, poděkování, že v tom všem shonu je něco, co přenese člověka alespoň na okamžik do jiných sfér. Ať si kdo chce co chce říká, také je v každém z nás touha ovlivnit lidi kolem sebe, zakřivit malý kousek vesmíru podle svých představ a je jedno, jestli to uděláme prostřednictvím kuchařky nebo "jen" krátkým blogovým zápisem. Máme v sobě malý hlásek, který nás neustále nutí experimentovat, zkoušet nevyzkoušené, nadávat, radovat se, a to vše v naději, že jednoho dne přijde ten důležitý průlom a naprosto neznámý člověk napíše "Dělal/a jsem to a to podle tvého/Vašeho doporučení a byla to pohádka." Toužíme vr...