Nebe v puse

Při momentálním počasí se chce asi jen málokomu dlouze vystávat u sporáku. Ani já nejsem výjimkou a proto je dnešní recept přesně tím pravým lehkým a osvěžujícím jídlem, které si můžete připravit během chvilky a přitom se nijak neošidit o skvělé chutě.  Receptů na hummus je celá řada, sama jsem několikrát zkoušela experimentovat, vylepšovat a nahrazovat, abych se nakonec vrátila k víceméně základní verzi, která má hebkou strukturu a plnou chuť. Navíc v kombinaci s červenou paprikou a na másle opečeným chlebem je to přímo nebeské potěšení. Mimochodem, základem hebké chuti je seznamová pasta tahini - dá se běžně sehnat v supermarketu, orientálních potravinách nebo na internetu. Když ji do něčeho přidáváte, promíchejte ji ode dna - nahoře se koncentruje olej, ta hlavní, pastovitá část je až u dna. Pro dva středně hladové budete potřebovat: 1 plechovku konzervované cizrny 2 PL tahini pasty sůl podle chuti šťávu z 1/2 až jedné limetky, záleží, jak kdo má rád 1 PL vody c...

Znáte jostu? My máme tenhle nenápadný keřík na zahradě a rok co rok přemýšlím, jak ty drobné černé plody využít jinak, než si je jen nasypat do pusy. Josta je ideální variantou pro ty, kteří nemají rádi černý rybíz. Je to totiž kříženec angreštu a černého rybízu, chuť je napůl tam, napůl tam, navíc odpadají otravné chloupky angreštu. Takže ideální nakyslé ovoce pro další využití. Koho zajímají zdravotní účinky, pro toho dodávám, že josta je bomba plná vitamínu C a železa. Sklidila jsem misku josty a uvažovala, co s ní. Na zavaření málo, na snězení jen tak moc... vtom mi padlo oko na záhon s mátou a bylo jasno. Co může být v tomhle počasí víc osvěžující, než nakyslá chuť josty, podpořená svěžím akordem máty? A tak vznikl pohár s řeckým jogurtem, piškoty a jostovo-mátovo-metaxovým želé. Luxusní záležitost, kterou si můžete připravit i předem. Budete potřebovat: misku josty hrst máty 60 g hnědého cukru trochu vody řecký jogurt nebo jogurt řeckého typu (ten jsem měla ...

Chytil mě splín po Egyptě. Občas se mi to stává, vzpomenu si na všechny ty vjemy, dojmy a chutě Káhiry nebo Asuánu - no a v tu chvíli není zbytí, sedám k počítači a objednávám dobroty z Chez Amis . Psala jsem vám o nich už minule - obchod ve Spálené ulici v Praze nabízí pro uspokojení orientálních chutí nepřebernou škálu potravin. Navíc tam velice výhodně nakoupíte třeba červenou čočku a rýži, takže když se domluví celá rodina a koupí 5-7 kg pytel rýže, tak se to prostě vyplatí. Nicméně já měla v merku jiné dobroty. Předně mi došel kuskus (což se u nás doma rovná menší tragédii), takže ten byl jasný. A vzhledem k tomu, že mě kolegyně v redakci, mrška jedna, nedávno provokovala měkkoučkými íránskými datlemi...víte jak. Krabička jich padla za vlast asi během dvou dnů, mimo jiné jsme dali ochutnat návštěvě,která jen spokojeně seděla a plivala pecky.  To hlavní, co jsem hledala, byly ale sezamová pasta tahini a kyselé okurky. Já vím, v zemi, kde vládne rukou pevnou a neochvějnou Zno...

Už dlouho jsem na blog nic nedala - prostě proto, že nestíhám. Momentálně naprosto převážila redaktorka nad foodblogerkou a protože léto je v nakladatelství obdobím stresu, kdy se musí včas dodělat všechno, co je třeba, než se přes prázdniny uzavřou sklady, kmitám jako elektron. Zároveň se ale začínám těšit na vlastní dovolenou, protože vyrážíme s Fotografem a rodinou na Krétu, kde samozřejmě hodlám fotit a ochutnávat a fotit a...jojo, Kréta je pro nadšence do řecké kuchyně ráj. Skvělé olivy (takže i olej), šťavnatá zelenina a ovoce, feta, kam se podíváš, nějaké to maso samozřejmě, vůně moře, chobotnice na grilu zakápnuté citronem... Abych ale co se vaření a nových inspirací týče úplně nezakrněla, frčím na vlně Yotama Ottolengiho . Nejen, že je to po čertech pěkný chlap, ale jeho cesty Středomořím jsou důvod, proč si pravidelně slintám na triko a mám chuť sbalit batoh a vyrazit do Izraele, Maroka, Řecka... vždycky dá do svých receptů "něco navíc", a ze všeho je cítit slunc...

Nevím, jak vy, ale já Velikonoce naprosto zbožňuju. Mám je možná ještě raději než Vánoce a to už je co říct!! Nicméně každý rok v zásadě vařím a peču ta samá jídla, případně je chystáme s mamkou. Takže letos jsem si řekla, že to chce změnu, zavést nějaké nové tradice, ozkoušet něco úplně jiného. Takže inspirace Řeckem byla jasná, no ne? Medový koláč z ostrova Kefallonie je přesně to pravé, sváteční a voňavé, co chcete nést na velikonoční stůl. Nejedná se v pravém slova smyslu o tradiční řeckou velikonoční pochoutku, ale sváteční bezesporu je. Navíc čím lepší suroviny přidáte, tím lepší bude výsledek, takže třeba u koňaku jsem vybrala skutečnou špičku, kterou jsme s Fotografem dostali k výročí svatby. Samotný recept není nijak složitý, přípravy budete mít za chvilku a nejtěžší je vlastně rozpustit v kastrůlku máslo s cukrem a medem:-) Budete potřebovat: 3 odměrky hladké mouky (1 odměrka = 100 g) 1 odměrka másla, nakrájeného na kousky 1/2 odměrky medu 1/2 odměrky cukru kr...

Ve čtvrtek 19.2. proběhl v prostorech Novoměstské radnice v Praze premiérový Kuloár . Myšlenkou téhle akce, kterou zaštiťovalo Storyous  (velké díky!!) bylo setkat se osobně s lidmi "od jídla a pití", které člověk běžně sleduje na sociálních sítích, ale neměl zatím možnost popovídat si s nimi osobně. Vyměnit zkušenosti, inspirovat se, ochutnat skvělé jídlo, prostě užít si skvělý a nevšední večer. Jaký tedy Kuloár byl? Z sebe musím prohlásit - plný dojmů!! Přiznám se bez mučení - nejsem zrovna typ, který by se vrhal na lidi a přirozeně a bez zábran se seznamoval. Na druhou stranu jsem už delší dobu cítila, že je načase víc propojit Nebe v puse a to, o co se tu snažím, se svou osobou. Ukrýt se za ikonku je totiž náramně pohodlné, nicméně to neřeší vůbec nic. Překonala jsem tedy stydlivost a urychleně zaplatila za dvě vstupenky, abychom se s Fotografem na tu slávu dostali. Akce totiž byla spíš komornějšího rázu, takže do oběhu šlo, pokud se nepletu, jen cca 100 vstupenek. No ...

Snad žádný můj recept nevyvolal na Facebooku takovou odezvu, jako právě tenhle. Bohužel zpočátku ne takovou, v jakou bych doufala. Hned po vložení fotky jsem byla osočena z toho, že má jehněčí ragú s kuskusem k řecké kuchyni asi tak blízko, jako buřt ke svíčkové. A to i přesto, že jsem uvedla zdroj - řeckou kuchařku - ze kterého jsem recept čerpala. Napadlo mě tedy napsat pár slov o řecké kuchyni obecně. Předně, Řecko je velmi členitá a rozmanitá země, takže ani kuchyně není ve všech jeho částech stejná. Samozřejmě, vychází z podobných základů, ale pokud nikoho nepřekvapí regionální kuchyně Moravy či Slezska, proč by mělo být zvláštní, liší-li se od sebe recepty na Krétě a v severním Řecku? Tak jako je to běžné všude jinde po světě, vychází i řecká regionální kuchyně z toho, jaké podnebí v té či oné části panuje, a tedy jakým plodinám se zde daří. Ano, všichni určitě známe gyros, musaku nebo tzatziki. Je to to první, co v Řecku na jídelníčcích najdeme (a hledáme). Kolik z vás ale ...

Venku se střídá počasí jako na běžícím pásu, ale přece jen je podle kalendáře zima, což znamená, že to chce něco teplého a hřejivého do žaludku. A sladkého, to je jasné:-) Už minule jsem se rozplývala nad vánočními vůněmi, a ani po Vánocích tomu nebude jinak. Ale kombinace pomeranče a skořice, no kdo by odolal? Zároveň je to první novoroční skutečně řecký recept, nezabere vám víc než deset minut ho připravit a vstrčit do trouby a stihnete ho bez problémů nachystat i neohlášené návštěvě:-) Nevím, jak moc pracujete s tzv. cups. Já dost, je to pohodlné a mají je už všude. Zároveň si při čtení zahraničních receptů ušetříte nervy s přepočítáváním a až tak moc se to vlastně neliší od našich tzv. hrnečkových receptů. Prostě do mísy lupete jednu přísadu za druhou a nemusíte vytahovat váhu. Pro lenochy, jako jsem já, ideální:-) Na druhou stranu cups sad je několik druhů, můj největší má např. 100 ml, ale viděla jsem i 250 ml, takže pro přehlednost uvedu i přepočet. Přiznávám, že inspiraci js...