Domácí chalva
Chytil mě splín po Egyptě. Občas se mi to stává, vzpomenu si na všechny ty vjemy, dojmy a chutě Káhiry nebo Asuánu - no a v tu chvíli není zbytí, sedám k počítači a objednávám dobroty z Chez Amis. Psala jsem vám o nich už minule - obchod ve Spálené ulici v Praze nabízí pro uspokojení orientálních chutí nepřebernou škálu potravin. Navíc tam velice výhodně nakoupíte třeba červenou čočku a rýži, takže když se domluví celá rodina a koupí 5-7 kg pytel rýže, tak se to prostě vyplatí. Nicméně já měla v merku jiné dobroty. Předně mi došel kuskus (což se u nás doma rovná menší tragédii), takže ten byl jasný. A vzhledem k tomu, že mě kolegyně v redakci, mrška jedna, nedávno provokovala měkkoučkými íránskými datlemi...víte jak. Krabička jich padla za vlast asi během dvou dnů, mimo jiné jsme dali ochutnat návštěvě,která jen spokojeně seděla a plivala pecky.
To hlavní, co jsem hledala, byly ale sezamová pasta tahini a kyselé okurky. Já vím, v zemi, kde vládne rukou pevnou a neochvějnou Znojmia a kde každá babička rok co rok vezme do ruky DEKO a zavařovačky, to vypadá jako bláznovství. ALE!! Arabské nakládané okurky chutnají úplně jinak. Zaprvé vypadají jako malinké salátové okurky, nemají "pichláky", jako běžné české okurky na zavařování. A za druhé, lák je mnohem slanější a ostřejší, než na jaký jsme zvyklí. Zatímco naše maminky a babičky se mazlí s tou správnou sladkokyselou chutí, třeba Egypťané se s tím nemažou. Jakmile se zakousnete do místní nakládačky, vhrknou vám slzy do očí, začnete šmátrat po kapesníku, ale nedokážete přestat jíst. Ty z Chez Amis jsou výborné, ale přecejen to ještě není úplně to ono, co hledám.
Tahini, čili sezamová pasta, je základ všech mých egyptských vzpomínek. První seznámení bylo intenzivní a přešlo v dlouhodobou lásku. Použít se dá do slaných i sladkých pokrmů, typickým zástupcem toho slaného je hummus a toho sladkého chalva. Chalvu najdete většinou u pultů ve zdravých výživách, prodávají buď tyčinky a nebo kvádříky různě ochucené chalvy. Můžete si ji ale bez problémů vyrobit i doma ochutit ji podle svého a hlavně - mít téhle nadpozemské (a velmi sladké) dobroty neomezené množství, kdykoli se vám zamane. Chalva je zároveň takovým spojovacím oslím můstkem k Řecku, kde ji seženete běžně. Obecně by se dalo říct, že to, co obě země, tedy Egypt a Řecko, spojuje, je právě záliba v extrémně sladkých zákuscích. Mandle, med, sušené mléko, sezam, růžová voda, to je nesmrtelná kombinace, která se v různých obměnách točí pořád dokola.
Jak tedy na domácí chalvu?
Na jednu plnou kokotku budete potřebovat:
2 PL sezamové pasty tahini - pozor, když otevřete nové balení, pořádně ho odspodu promíchejte, hustá pasta, o kterou nám jde, je pod olejnatým vrškem!!)
1 1/2 PL medu
oříšky, kokos, vanilka...záleží, jakou chcete chalvu mít, já volila kokosovou a vřele doporučuji, krásně to voní, ještě lépe chutná a dobře se se směsí pracuje
Všechny přísady míchejte stěrkou dohromady, dokud nevznikne hmota, která připomíná dejme tomu tukové těsto. Jakmile se vám s ní dobře pracuje, přemístěte je do kokotky a dejte na 24-48 hodin do lednice. Osobně doporučuji spíš těch 48 hodin. Nedocílila jsem tuhosti, která by se dala např. krájet na plátky, ale chalvové bonbony by na alobal šly tvarovat v pohodě.
Nejlepší je servírovaná s neoslazeným černým čajem s mlékem (nebo bez, záleží, jak máte rádi).
To hlavní, co jsem hledala, byly ale sezamová pasta tahini a kyselé okurky. Já vím, v zemi, kde vládne rukou pevnou a neochvějnou Znojmia a kde každá babička rok co rok vezme do ruky DEKO a zavařovačky, to vypadá jako bláznovství. ALE!! Arabské nakládané okurky chutnají úplně jinak. Zaprvé vypadají jako malinké salátové okurky, nemají "pichláky", jako běžné české okurky na zavařování. A za druhé, lák je mnohem slanější a ostřejší, než na jaký jsme zvyklí. Zatímco naše maminky a babičky se mazlí s tou správnou sladkokyselou chutí, třeba Egypťané se s tím nemažou. Jakmile se zakousnete do místní nakládačky, vhrknou vám slzy do očí, začnete šmátrat po kapesníku, ale nedokážete přestat jíst. Ty z Chez Amis jsou výborné, ale přecejen to ještě není úplně to ono, co hledám.
Tahini, čili sezamová pasta, je základ všech mých egyptských vzpomínek. První seznámení bylo intenzivní a přešlo v dlouhodobou lásku. Použít se dá do slaných i sladkých pokrmů, typickým zástupcem toho slaného je hummus a toho sladkého chalva. Chalvu najdete většinou u pultů ve zdravých výživách, prodávají buď tyčinky a nebo kvádříky různě ochucené chalvy. Můžete si ji ale bez problémů vyrobit i doma ochutit ji podle svého a hlavně - mít téhle nadpozemské (a velmi sladké) dobroty neomezené množství, kdykoli se vám zamane. Chalva je zároveň takovým spojovacím oslím můstkem k Řecku, kde ji seženete běžně. Obecně by se dalo říct, že to, co obě země, tedy Egypt a Řecko, spojuje, je právě záliba v extrémně sladkých zákuscích. Mandle, med, sušené mléko, sezam, růžová voda, to je nesmrtelná kombinace, která se v různých obměnách točí pořád dokola.
Jak tedy na domácí chalvu?
Na jednu plnou kokotku budete potřebovat:
2 PL sezamové pasty tahini - pozor, když otevřete nové balení, pořádně ho odspodu promíchejte, hustá pasta, o kterou nám jde, je pod olejnatým vrškem!!)
1 1/2 PL medu
oříšky, kokos, vanilka...záleží, jakou chcete chalvu mít, já volila kokosovou a vřele doporučuji, krásně to voní, ještě lépe chutná a dobře se se směsí pracuje
Všechny přísady míchejte stěrkou dohromady, dokud nevznikne hmota, která připomíná dejme tomu tukové těsto. Jakmile se vám s ní dobře pracuje, přemístěte je do kokotky a dejte na 24-48 hodin do lednice. Osobně doporučuji spíš těch 48 hodin. Nedocílila jsem tuhosti, která by se dala např. krájet na plátky, ale chalvové bonbony by na alobal šly tvarovat v pohodě.
Nejlepší je servírovaná s neoslazeným černým čajem s mlékem (nebo bez, záleží, jak máte rádi).
Mňam.. Děkuji za recept! Chalvu miluji a neměla jsem ji snad 5 let!
OdpovědětVymazatNela z Beauty Charm
Není vůbec zač, ať chutná!!:-)
VymazatMňam díky vyzkouším :)
OdpovědětVymazatMoje oblíbené řecké jídlo. :) Fakt mě to moc chutnalo. Jen teda já jsem v Řecku bojoval s tím, že restaurace v běžné cenové relaci pro mě byly prakticky nenavštivitelné kvůli hygieně. Jsem zvyklý z českého gastra, že nechybí dezinfekce na povrchy a celkově se personál hodně stará o hygienu, ale v Řecku je na tohle fakt jiný svět.
OdpovědětVymazatSuper!
OdpovědětVymazat