Nebe v puse

Už dlouho jsem na blog nic nedala - prostě proto, že nestíhám. Momentálně naprosto převážila redaktorka nad foodblogerkou a protože léto je v nakladatelství obdobím stresu, kdy se musí včas dodělat všechno, co je třeba, než se přes prázdniny uzavřou sklady, kmitám jako elektron. Zároveň se ale začínám těšit na vlastní dovolenou, protože vyrážíme s Fotografem a rodinou na Krétu, kde samozřejmě hodlám fotit a ochutnávat a fotit a...jojo, Kréta je pro nadšence do řecké kuchyně ráj. Skvělé olivy (takže i olej), šťavnatá zelenina a ovoce, feta, kam se podíváš, nějaké to maso samozřejmě, vůně moře, chobotnice na grilu zakápnuté citronem... Abych ale co se vaření a nových inspirací týče úplně nezakrněla, frčím na vlně Yotama Ottolengiho . Nejen, že je to po čertech pěkný chlap, ale jeho cesty Středomořím jsou důvod, proč si pravidelně slintám na triko a mám chuť sbalit batoh a vyrazit do Izraele, Maroka, Řecka... vždycky dá do svých receptů "něco navíc", a ze všeho je cítit slunc...

Nevím, jak vy, ale já Velikonoce naprosto zbožňuju. Mám je možná ještě raději než Vánoce a to už je co říct!! Nicméně každý rok v zásadě vařím a peču ta samá jídla, případně je chystáme s mamkou. Takže letos jsem si řekla, že to chce změnu, zavést nějaké nové tradice, ozkoušet něco úplně jiného. Takže inspirace Řeckem byla jasná, no ne? Medový koláč z ostrova Kefallonie je přesně to pravé, sváteční a voňavé, co chcete nést na velikonoční stůl. Nejedná se v pravém slova smyslu o tradiční řeckou velikonoční pochoutku, ale sváteční bezesporu je. Navíc čím lepší suroviny přidáte, tím lepší bude výsledek, takže třeba u koňaku jsem vybrala skutečnou špičku, kterou jsme s Fotografem dostali k výročí svatby. Samotný recept není nijak složitý, přípravy budete mít za chvilku a nejtěžší je vlastně rozpustit v kastrůlku máslo s cukrem a medem:-) Budete potřebovat: 3 odměrky hladké mouky (1 odměrka = 100 g) 1 odměrka másla, nakrájeného na kousky 1/2 odměrky medu 1/2 odměrky cukru kr...

Ve čtvrtek 19.2. proběhl v prostorech Novoměstské radnice v Praze premiérový Kuloár . Myšlenkou téhle akce, kterou zaštiťovalo Storyous  (velké díky!!) bylo setkat se osobně s lidmi "od jídla a pití", které člověk běžně sleduje na sociálních sítích, ale neměl zatím možnost popovídat si s nimi osobně. Vyměnit zkušenosti, inspirovat se, ochutnat skvělé jídlo, prostě užít si skvělý a nevšední večer. Jaký tedy Kuloár byl? Z sebe musím prohlásit - plný dojmů!! Přiznám se bez mučení - nejsem zrovna typ, který by se vrhal na lidi a přirozeně a bez zábran se seznamoval. Na druhou stranu jsem už delší dobu cítila, že je načase víc propojit Nebe v puse a to, o co se tu snažím, se svou osobou. Ukrýt se za ikonku je totiž náramně pohodlné, nicméně to neřeší vůbec nic. Překonala jsem tedy stydlivost a urychleně zaplatila za dvě vstupenky, abychom se s Fotografem na tu slávu dostali. Akce totiž byla spíš komornějšího rázu, takže do oběhu šlo, pokud se nepletu, jen cca 100 vstupenek. No ...

Snad žádný můj recept nevyvolal na Facebooku takovou odezvu, jako právě tenhle. Bohužel zpočátku ne takovou, v jakou bych doufala. Hned po vložení fotky jsem byla osočena z toho, že má jehněčí ragú s kuskusem k řecké kuchyni asi tak blízko, jako buřt ke svíčkové. A to i přesto, že jsem uvedla zdroj - řeckou kuchařku - ze kterého jsem recept čerpala. Napadlo mě tedy napsat pár slov o řecké kuchyni obecně. Předně, Řecko je velmi členitá a rozmanitá země, takže ani kuchyně není ve všech jeho částech stejná. Samozřejmě, vychází z podobných základů, ale pokud nikoho nepřekvapí regionální kuchyně Moravy či Slezska, proč by mělo být zvláštní, liší-li se od sebe recepty na Krétě a v severním Řecku? Tak jako je to běžné všude jinde po světě, vychází i řecká regionální kuchyně z toho, jaké podnebí v té či oné části panuje, a tedy jakým plodinám se zde daří. Ano, všichni určitě známe gyros, musaku nebo tzatziki. Je to to první, co v Řecku na jídelníčcích najdeme (a hledáme). Kolik z vás ale ...

Venku se střídá počasí jako na běžícím pásu, ale přece jen je podle kalendáře zima, což znamená, že to chce něco teplého a hřejivého do žaludku. A sladkého, to je jasné:-) Už minule jsem se rozplývala nad vánočními vůněmi, a ani po Vánocích tomu nebude jinak. Ale kombinace pomeranče a skořice, no kdo by odolal? Zároveň je to první novoroční skutečně řecký recept, nezabere vám víc než deset minut ho připravit a vstrčit do trouby a stihnete ho bez problémů nachystat i neohlášené návštěvě:-) Nevím, jak moc pracujete s tzv. cups. Já dost, je to pohodlné a mají je už všude. Zároveň si při čtení zahraničních receptů ušetříte nervy s přepočítáváním a až tak moc se to vlastně neliší od našich tzv. hrnečkových receptů. Prostě do mísy lupete jednu přísadu za druhou a nemusíte vytahovat váhu. Pro lenochy, jako jsem já, ideální:-) Na druhou stranu cups sad je několik druhů, můj největší má např. 100 ml, ale viděla jsem i 250 ml, takže pro přehlednost uvedu i přepočet. Přiznávám, že inspiraci js...

Přiznávám se bez mučení - nerada peču cukroví. Na ty malinkaté kousíčky prostě nemám dost potřebné zručnosti, takže moje vanilkové rohlíčky vypadají jako beranidla, zatímco mamka vedle šoulá ty nejkrásnější exempláře. Míra frustrace každoročně dosahuje vrcholu, když se polévají moka kolečka čokoládou a já mám umisťovat doprostřed terčíku v rychlém sledu mandle či brusinky. Myslíte, že se mi někdy podaří trefit se přesně do středu? Haha. Co naopak naprosto zbožňuju, jsou vánoční vůně. Od krémů na ruce přes čajové směsi, jakmile je v tom pomerančová kůra, vanilka, skořice a náznak rumového aroma, nemůžu odolat. Rozhodla jsem se tedy všechny tyhle vůně a chutě spojit do něčeho velmi efektního a velmi jednoduchého. Suroviny vás vyjdou trochu dráž, ale když už jsou ty Vánoce... Vánoční biskupský chlebíček: Inspirovala jsem se různými recepty Nigelly Lawson, Lauren Pascale a svou láskou k čemukoli anglickému. Jakmile hotový chlebíček potřete glazurou z pomerančové marmelády a rum...

Vánoce se nám už kvapem blíží a všichni regulérně šílí, co dát svým blízkým pod vánoční stromeček. Přiznám se, nejsem zrovna fanoušek nakupování - dobře, přímo to nesnáším. Polovinu dárků řeším přes internet, ale tu druhou, tu sama vyrábím. A máloco je tak vděčné, jako jedlý dárek.  Paštika je jedním z receptů, kterých jsem se dlouho bála jako čert kříže. Ani nevím proč, nicméně tuhle mi zbylo dost kuřecích jater, abych v sobě konečně našla odvahu zaexperimentovat. A byla jsem mile překvapená. Přestože jsem neměla všechny potřebné suroviny, které do paštiky obvykle patří, výsledek chutnal tak ohromně, že už pravděpodobně nikdy paštiku nekoupím. Důkazem úspěchu budiž absence fotky mého výtvoru - dala jsem paštiku do lednice chladit, ráno odešla do práce...no a po příchodu už v misce prostě nic nebylo. Jen můj drahý se potutelně olizoval a narychlo pekl další chleba, aby bylo co si namazat k snídani - máslem:-) Variant paštik je samozřejmě nespočet, od čisté přes pikantní, t...