Jíst, meditovat a....jíst
Po dlouhé době jsem zase viděla film, který mě nadchnul. Pro někoho možná bezduchý americký blábol, ale já jsem si rozhodně v Jíst, meditovat, milovat našla svoje.
Bohužel jsem před tím četla knížku, která mě utvrdila v tom, že se skutečně může stát i to, že film bude lepší, než jeho předloha. A to on skutečně je - především proto, že všechny chutě a vůně, které hlavní hrdinka ochutnává a nasává, můžete téměř cítit s ní.
Myslím, že v dějinách kinematografie nikdo nenatočil sugestivnější scénu než je ta, kde si Julia Roberts v Římě dává svoje první spaghetti al pomodoro a za zvuků árie Královny noci z Mozartovy Kouzelné flétny je posypává parmazánem.
Nebo když poprvé zkusí neapolskou pizzu, kdy, jak říká, "je morální povinností jí sníst."
Celá jedna sekce filmu, která se odehrává v Itálii, je jednou velkou oslavou nejen toho, jak si tamější obyvatelé umí užít života a žít okamžikem, ale zároveň si režisér dal pekelně záležet, aby ukázal všechny dobroty, které byste tam měli ochutnat (a já od té doby uvažuju o nákupu cukrového melounu a pršutu). Velké finále, kdy hrdinka objednává různá jídla pro celý stůl a scéna objednávání se střídá se scénami přípravy té many nebeské, mě přinutila zastavit video a jít si alespoň otevřít láhev vína, protože jsem zrovna měla, jako na potvoru, v lednici úplně vymeteno a abyste hladoví jako psi přežili takový film, musíte být prostě lehce pod vlivem:-))
Takže si, milí mlsouni, udělejte někde pod stromem piknik, nebo si kupte meloun a spořádejte ho při západu slunce na pláži.....užívejte si léta a dolce far niente - sladkého nicnedělání.
Bohužel jsem před tím četla knížku, která mě utvrdila v tom, že se skutečně může stát i to, že film bude lepší, než jeho předloha. A to on skutečně je - především proto, že všechny chutě a vůně, které hlavní hrdinka ochutnává a nasává, můžete téměř cítit s ní.
Myslím, že v dějinách kinematografie nikdo nenatočil sugestivnější scénu než je ta, kde si Julia Roberts v Římě dává svoje první spaghetti al pomodoro a za zvuků árie Královny noci z Mozartovy Kouzelné flétny je posypává parmazánem.
Nebo když poprvé zkusí neapolskou pizzu, kdy, jak říká, "je morální povinností jí sníst."
Celá jedna sekce filmu, která se odehrává v Itálii, je jednou velkou oslavou nejen toho, jak si tamější obyvatelé umí užít života a žít okamžikem, ale zároveň si režisér dal pekelně záležet, aby ukázal všechny dobroty, které byste tam měli ochutnat (a já od té doby uvažuju o nákupu cukrového melounu a pršutu). Velké finále, kdy hrdinka objednává různá jídla pro celý stůl a scéna objednávání se střídá se scénami přípravy té many nebeské, mě přinutila zastavit video a jít si alespoň otevřít láhev vína, protože jsem zrovna měla, jako na potvoru, v lednici úplně vymeteno a abyste hladoví jako psi přežili takový film, musíte být prostě lehce pod vlivem:-))
Takže si, milí mlsouni, udělejte někde pod stromem piknik, nebo si kupte meloun a spořádejte ho při západu slunce na pláži.....užívejte si léta a dolce far niente - sladkého nicnedělání.
Komentáře
Okomentovat