Nebe v puse

Dnešní článek si neklade vznešené gastronomické cíle. Vlastně zůstává třeskutě přízemní. Chci vám představit střelný prach a uhelný mour mezi čaji, který ale ocení nejeden cestovatel. Tak jako každý, kdo někdy navštívil Egypt, i já jsem brzo hledala prostředek, který by mi spolehlivě ulevil od "faraonovy kletby". Po rychlém (velmi rychlém:-)) průzkumu jsem nakonec dospěla ke třem řešením, jak se nepříjemného problému zbavit do té míry, abych z Egypta viděla i něco jiného, než onu místnost. První možností je samozřejmě cesta do lékárny, kde nafasujete Antinal, zobete poctivě pilule a svět je o něco růžovější. Druhá varianta, stejně nechutná, když to vyslovíte, jako když to ochutnáte, je osvědčený egyptský "domorodý" prostředek - smíchat kafe s čajem a vypít. Třetí možností je najít nejbližší potraviny a koupit si sypaný černý čaj značky Arosa. Stačí nepatrné množství a nálev okamžitě zčerná jako bota. Na povrchu začne plavat takový ten výluh, co jste jako děti nes...

... a hlavně nepřikrášlené, čtivé, upravené a osobité. Haute cuisine v celé své kráse a výstavnosti, a to i přes dobu, která nebyla jednoduchá a mnohdy krásám života nepřála. To, že Alcron získal letos michelinskou hvězdičku nezaznamenal jen poustevník bez možnosti připojení k jakémukoli médiu. Úmyslně zmiňuji jen Alcron, přestože hvězdičky se přikutálely do dvou restaurací. Mám k tomu zvláštní důvod, rodinnou vazbu, která mě vlastně úplnou náhodou přivedla i k tomuhle článku. Můj prastrýc byl šéfkuchařem v Alcronu. Bohužel jsem ho nepoznala, ale zbyla mi po něm lahvička se superpálivými mletými chilli vločkami, hromada receptů (za ten sachr by kdokoli vraždil:-), a jak jsem nedávno zjistila, taky slušný komín starých jídelních lístků z celého světa.  Jen co jsem se pustila do pročítání všech těch pokladů, musela jsem si pustit Ondřeje Havelku (viz. nadpis) a s šálkem voňavého čaje se propadnout do třicátých let. Většina z meníček je z Alcronu a Hotelu Esplanade, najdou se a...

Tak to jsou dva nové přírůstky do mé kuchařské sbírky. Jedna, na kterou jsem se těšila asi půl roku, druhá, u které se mi líbil přebal, ale nebyla jsem si až tak úplně jistá tím, co můžu čekat. Pecky nejpeckovatější jsou nakonec obě! Vydavatelství Phaidon je vyhlášené překrásnými tituly kuchařek, v podstatě si stačí jen vybrat oblast vašeho kulinářského zájmu a určitě v jejich nabídce najdete tu pravou knihu. Nechávala jsem si obě kuchařky poslat z Amazonu, ale dají se sehnat i v Praze, viděla jsem se je v Neoluxoru i na Arkádách. Bohužel vazby byly dost poničené a náhradní, zabalené kousky chyběly (ehm...), tak jsem volila tuhle cestu. Samozřejmě se dá (v Neoluxoru stoprocentně) i domluvit na doobjednání ze zahraničí, ale beztak to berou z Amazonu. Vefa´s kitchen je kompletní kuchařská bible řeckého kulinaření, sepsaná Vefou Alexiadou. Tahle guru řecké gastronomie, která se rozhodla řecké ženy naučit pořádně vařit tradiční recepty, shrnula léta praxe do 700 receptů ze všech...

Tak jsem si trochu pohrála se vzhledem blogu, a protože mi úzká nudle pro psaní příspěvků úplně nevyhovovala, přesedlala jsem na vzdušnější, širší a hlavně nebesky modrý styl:-) Tak snad se to bude líbit i vám, nově se můžete přihlásit ke sledování blogu přímo na stránce, rozšířila jsem i seznam odkazů a v neposlední řadě je Nebe v puse i na Facebooku a Twitteru. Dole na blog stránce je taky odkaz na odebírání kanálů, no prostě rozšiřuju pole působnosti, kam se dá... A komentáře může přidávat kdokoli, takže odpadá otravné se praní s Google přihlašováním! Takže klikejte, přihlašujte se, podporujte, budete sladce odměněni:-)))

Tak tohle je další z mých experimentů - mrkvové chlebové muffiny. Co se dá všechno vykouzlit, když máte doma čerstvou mrkvičku ze Světa bedýnek    a chlebovou směs se slunečnicovými semínky od Labety? Vláčný a voňavý zážitek! Šlo mi o to, upéct něco, co se dá v pohodě nosit do školy i do práce jako část oběda, a co vydrží dlouho vlhké, což mrkev spolehlivě zajistí. Na pohled to sice není bůhvíjaké estetično, ale to je spíš dané tím, jak moc si vyhrajete s tvarem, když dáváte směs do formy - já se s tím moc nezabývala, líbí se mi ta "otřepanost". V míse mi odkapává jogurt s citronovou šťávou, ze kterého bude labneh, arabský měkký "sýr", který se formuje do kuliček, nakládá do oleje a většinou se k němu přimíchává máta (ale zkuste to s jakýmkoli kořením, co vám chutná, v oleji se to krásně rozleží). A taky nepotřebujete syřidlo, prostě vyklopíte do čisté utěrky, rozprostřené do síta nad miskou, čerstvý jogurt (já použila Hollandii), zatížíte, necháte přes noc vykap...

...a listuju nazpět všemi příspěvky, které jsem za celou dobu existence blogu vyplodila. Je to tak, Nebe v puse slaví 2.NAROZENINY!!!!!! Od počátečních nesmělých krůčků a obdivování gastro- polobohů v podobě Chilli Julie a pana Cuketky, přes rozkoukávání se, testování, hledání cesty, sledování statistiky návštěvnosti, až po prosté zjištění, že mi jde hlavně o to, aby lidi měli větší radost ze života, třeba právě skrz moje psaní... Ráda bych poděkovala všem, kterým jsem nějak skrz Nebe v puse vstoupila do života a oni se pravidelně vrací. Nebudu tu hystericky děkovat a lá Julie Roberts na Oscarech, ale ráda bych, abyste věděli, jak moc si vaší podpory vážím. No a samozřejmě budu pokračovat, jak jinak!! Nakopnutá jarem, pravidelným přísunem vitamínů z bedýnek a zeleným čajem chystám nové články a zajímavosti, momentálně především o zašlé kráse jídelních lístků ze třicátých a čtyřicátých let, kdy horké maliny byly prostě horké maliny, a ne Hraběnčiny měsíčky. Včera jsem si v nejnovější...

Jsou kuchařky, které za žádných okolností neopouští kuchyňskou linku a jsou připravené ve stálé pohotovosti. Jednou z nich je vymazlená sbírka receptů z ostrova Kefallonia Cephalonian recepies od Niovi Fontinatou - Kabitsi. Mám to štěstí, že vlastním druhé, rozšířené vydání, které je našlapané takovými dobrotami, že už jenom při pouhém prolistování téhle graficky vymakané věci se mi rolují ponožky blahem. Co mě zaujalo nejvíc, vzhledem k právě probíhající všeobecné chlebové mánii skoro na každém foodblogu, byl recept na domácí chléb (Spitáto psomí). Tenhle tradiční chleba už dneska Řekyně pečou, slovy autora "už jen pro radost". Kroužila jsem kolem receptu hodnou chvilku, sbírala odvahu, váhala...a asi bych váhala doteď, nebýt poslední zkušenosti s kupovaným chlebem. To, co se nám doma vyskytlo byl měkký, drobivý, nedopečený humus, ze kterého půl rodiny bolel žaludek ještě týden. To rozhodlo, nakoupila jsem žitnou mouku a dala se do díla. Recept sám o sobě je otázka někol...