Nebe v puse

Tenhle recept spadá na sto procent do kategorie hřejivých voňavých dobrot, které po těle šíří skvělý pocit lásky a domova. Takový obalovač nervů, dá se říct. Zásluhy musím tentokrát bez rozpaků přiznat mamince-experimentátorce, která má vzácný dar vyladit jakýkoli recept k dokonalosti, nicméně tentokrát se skutečně překonala. Přitom se nejedná o těžký recept, a když si s ním na začátku trochu vyhrajete, můžete v podstatě 90 procent času přes dvířka trouby sledovat bublání tekutin a těšit se na výsledek. Rozhodně doporučuji použít litinový hrnec s poklicí nebo litinový pekáč, za předpokladu, že ho můžete přiklopit, protože celé dílo se tvoří v troubě, takže plastová ucha běžných hrnců by vám moc nepoděkovala. Na pohodlné nakrmení čtyřčlenné rodiny budete potřebovat: 1 kg jehněčí kýty nebo plecka (to je šťavnatější) 2 velké cibule 2 ks 10 cm svitků skořice 1/2 polévkové lžíce mleté skořice vrchovatou pol. lžíci koření na musaku , případně směsi sušeného česneku a oregana oliv...

Zní to trochu jako začátek pohádky a ona to taky pohádka je. Spíš byla. Deset dní na Kefalonii uteklo jako voda a opět jsem zjistila, že bych musela být v Řecku asi tak rok, abych stihla podrobněji zmapovat všechny ty úžasnosti, které rostou, voní, pečou se, bublají atd. na každém rohu.  Kefalonie jako ostrov je zvláštně "neřecký" a návštěvník, který se tam vydá poprvé a čeká gyros, vřelé lidi a modrobílé staré domečky, bude asi dost zaskočený. Předně, téměř celá Kefalonie v podstatě kromě části severu, je postavená nově. V srpnu roku 1953 postihlo ostrov masivní zemětřesení a 114 otřesů 7,5 stupně Richtera udělalo svoje. Nezbyl tu doslova kámen na kameni, takže narazit na původní architekturu je docela kumšt. Kefalonie měla už od dob první světové války tvrdý život a právě krutosti války a ono osudové zemětřesení jako by místní odchýlilo od "vřelého" řectví. Trvá déle, než se začnou usmívat, turisty berou spíš jako nutné zlo a jsou velmi hrdí a pyšní na svůj ost...

Nadpis dnešního příspěvku může vypadat trochu provokativně, ale řekla bych, že naprosto vystihuje současnou situaci. Teprve v poslední době kolem sebe pozoruju rozmáhání něčeho, co moje babička praktikovala naprosto samozřejmě, protože byla vychovaná k šetrnosti. Lidé si začínají uvědomovat, že jídlo prostě nepadá jen tak v bedýnkách z nebe. Že kompostování organických zbytků nemusí být pouze záležitostí sedláků (nejen) od Chlumce. Že jídlo není samozřejmost, ale výsada. Zdá se vám to přehnané? Ale vůbec ne... Skrz jednoho bývalého spolužáka, praktikujícího freeganství  jsem narazila na organizaci Zachraň jídlo . Už dlouho mě nic takhle neoslovilo, proto jsem těmhle lidem napsala a článek vznikl s jejich požehnáním:-) Momentálně budou asi čím dál slavnější, v nejnovějším čísle Apetitu totiž dostali svůj zasloužený prostor.  O co vlastně jde? Kdo někdy viděl dokumenty o "potravinách vyhovujících normám", asi tuší, kam směřuju. Křivá okurka se prostě do supermarketu n...

Dneska nic objevného, jen pár fotek z povedeného víkendu a následování příkladu pana Cuketky s jeho vysazováním - u nás tedy ve větším měřítku, protože už na zahradě leccos máme, takže něco vydrželo z minulého roku a něco si už hoví v předkvětináčích (takové ty rozložitelné lisované květináčky, co jimi rostliny prorostou). A navíc můj drahý půlka slavil narozky a moje mamka upekla božský sachr. Vlastně dva, protože narozky slavila i ona s tátou:-) Taková rodinná pohodová sešlost prostě... Cuketky i cukety, majoránka, křehký salát, bazalka... Sachr nepopsatelných chuťových rozměrů

Asi jste si všimli, že poslední dobou na Facebooku i tady prostě jen občas utrousím nějaký ten recept, nenáročný na čas, přípravu a počet použitých surovin. Důvod je jednoduchý. Finišuju se školou, takže mezi skripty, diplomkou a hromadou knih nemám čas ani energii vyvařovat složitá a hutná jídla, po kterých bych se spíš odebrala do postele, než abych tužila mozkové závity. Dnešní recept tedy není výjimkou, přesto mě potěšil geniální svěží chutí, která se báječně hodí k současnému, konečně jarnímu počasí.  Suroviny: 1 máslová dýně olivový olej sůl (já použila himalájskou , ale samozřejmě nic nezkazíte ani tou normální) pepř drcený (jestli barevný, černý nebo bílý je veskrze na vás) Dip: 1 kelímek zakysané smetany 1 malý bílý jogurt (doporučuju Choceň) hrst medvědího česneku (nebo pažitky, množství nechávám na každém) sůl pepř med - ten jsem nedávala, ale vím, že je to překvapivě lahodná kombinace, neděste se míchání česneku s medem a někdy to zkuste. Dýni jsem o...

Občas k tomu prostě dojde. V lednici vám měkne několik banánů, postává osamocená plechovka hrušek v nálevu a vy si říkáte, co s tím. Vždycky  se v takovém případě koukám, jestli mám taky mouku, máslo, mléko a cukr, protože upéct ovocnou buchtu trvá čistého času ani ne hodinku, a kolik je z toho pokaždé slávy!! Upozorňuji předem, že recept je dělaný od oka, takže je roztažitelný podle počtu strávníků, já pekla v klasickém "buchtovém" pekáčku. Suroviny: hladká mouka (kdo má odměrky zvané "cups", tak to byly 4 vrchovaté největší) 2 cups cukru krystal (1 největší cup je 100 ml) 1 vanilkový cukr 1 cup rozpuštěného másla 2 vejce velikosti M mléko, podle hustoty těsta lžička prášku do pečiva hruškový kompot (nebo i čerstvé hrušky) 2 zralé banány (do základního těsta lze přidat citronovou kůru a šťávu, ale nemusí být) Hladkou mouku, oba druhy cukrů, vejce, mléko a rozpuštěné máslo smícháme dohromady. U másla pozor, aby bylo vlažné a vejce se nesrazila, přikrůpávejte ho ...

Tak, a když jsem si teď získala vaší pozornost v očekávání nemravností, můžu se tu krátce rozepsat o dnešní skvělé svačině, která je vhodná na osvěžení, zasycení, před cvičením, prostě kdykoli. No řekněte - hustý řecký jogurt (nebo Choceň), lžička dobrého lesního medu a vedle toho nakrájená jablka z bedýnky . Může být něco lepšího?  Poslední dobou jsem se zařadila do zástupu těch, kteří hledají, co sníst před cvičením. Tohle je podle mého názoru skvělá varianta - nezaplácne člověka tak, aby se nemohl hnout, a zároveň vám uprostřed lekce nezačne kručet v žaludku. Dá se připravit prakticky kdekoli, takže se hodí i jako rychlá svačinka v práci nebo ve škole. A mně osobně evokuje trochu toho (nejen řeckého) slunce a tepla, které pořád ne a ne přijít. A co si dáváte před cvičením vy?