Řecko v srdci Žižkova

Když mi táta dával poukaz do taverny Olympos na pražském Žižkově a zkroušeným hlasem mi sděloval, že on by ho nestihl použít, zahlédla jsem v jeho oku záblesk zlomyslné radosti. Moc dobře totiž ví, jak jsem na tom s řeckou kuchyní a Řeckem všeobecně, že je to srdeční záležitost a závislost. Po provedení nezbytné rezervace (opravdu nezbytné, mají pravidelně plno) jsme se tedy s přítelem celý týden těšili a na internetovém jídelníčku vybírali, čím naše mlsné buňky potrápíme.


Včera konečně nastal den "O" a my vyrazili do Kubelíkovy ulice 9. Jakmile jsme otevřeli dveře, bylo jasné, že jediné, co tu chybí, je cvrkání cikád a šumění moře.Rodinná taverna, která si klade za cíl ukázat Čechům, jak dobrá a zdravá dokáže řecká kuchyně být, je pojatá ve stejném stylu, s jakým s můžete potkat po celém Řecku - od výzdoby přes to, že se skutečně jedná o rodinný podnik. Menu obsahuje snad všechno, co může člověk od příjemně stráveného večera na řecké vlně očekávat - včetně piva Mythos, které do nás jen zasyčelo.

Jako předkrm jsme si dali saganaki - Olympos nabízí několik druhů, záleží na typu sýra, jaký chcete. Já měla kefalotyri sagnaki, což je jedno z nejběžnějších i v Řecku. Jedná se o tužší, mezi zuby vrzavý, akorát slaný sýr, osmažený dozlatova na olivovém oleji, podávaný s citronem, kterým se zakapává. To skutečně dělejte, chuť už tak skvělého jídla to maximálně vyzdvihne. Přítel si dal feta saganaki, tzn. plátek Dodonis fety (dá se sehnat i u nás celkem běžně), zakápnutý štědrou dávkou oliváče, posypaný oreganem. K tomu teplý, měkoučký pita chleba a dvě extrémně pálivé pečené papričky a předkrm byl završen další sklenicí piva, abychom uhasili pusu.
Co se týče hlavního chodu, výběr byl o poznání složitější. Protože si celkem přesně vybavím pod každým názvem i odpovídající chuť, bývala bych si dala skoro všechno :-))) Nakonec, jako vzpomínku na Kos jsem zvolila grilovanou chobotnici, tzatziki a pitu a přítel dal musaku. Přiznávám, chobotnice byla geniální, ale přece jen o trochu míň geniální, než u Mammy Savvas. Přesto se na jazyku doslova rozplývala a s citronem a oliváčem to byl koncert chutí.

Ještě že je normální v řeckých tavernách jen tak sedět, povídat a pomalu všechno vychutnávat, protože jsme byli už pořádně plní, a to jsme chtěli vyzkoušet (samozřejmě v rámci dokumentace, ehm) i lákavě vypadající dezerty. Naše přemítání, jak to technicky uděláme, vyřešily dva pořádné panáky výborného ouza, které se díky přidanému ledu mléčně zabarvilo a anýzová průraznost zhruba po hodince usrkávání zajistila, že dezert bylo kam dát.

Zlatým hřebem večera se stala bugatsa. To je prosím teplé listové těsto, plněné teplým vanilkovým krémem, to všechno sypané skořicí a moučkovým cukrem. Bylo to takové blaho, že se mi slina teče ještě teď. Rozhodně, i kdybyste si v Olympu neměli dát nic jiného, do tohohle jděte.

Abyste si udělali představu o cenách. Za tohle všechno, jak jsem to tu vyjmenovala, jsme dali dohromady 1625 korun. Rozhodně platí, že se jedná o podnik, kde pokud se musíte neustále koukat na ceny a počítat, kolik už jste utratili, nemá cenu tam chodit. Předpokladem je ochota se trochu po řecku "rozšoupnout", takže je to ideální místo třeba na romantickou večeři, nebo na oslavu v netradičním stylu. Obsluha je velmi pozorná, celou dobu se nezastaví a je vidět, že své práci skutečně rozumí. Taverna je poměrně zdařile rozdělená na kuřáckou a nekuřáckou část. Dobré odvětrávání nám zajistilo, že přestože jsme seděli přesně na předělu těchto dvou zón, necítili jsme téměř nic.
Večer se prostě vydařil a celkově můžu Olympos všem, co si chtějí připomenout vůně a chutě Řecka v jeho nejčistší podobě, jen doporučit. Kali orexi!!!!!