pozadí blogu

úterý 26. července 2011

Řečtí bohové rozhodně nebyli šílení...



...zato já ano, když jsem si uvědomila, že jsme na Kóu (správné skloňování ostrova Kos) jen týden a měla bych zdokumentovat všechny taje a krásy řecké kuchyně. Zároveň jsem to vzala jako jakousi osobní misi - poslední dobou se mi totiž zdá, že se nám "odborníků" na řeckou kuchyni vyrojilo v každém plátku, který má kuchařskou rubriku spousta a jejich rady jsou leckdy dost "babicovské" (opovažte se, moji milí mlsouni, někdy nahradit olivový olej v původních receptech něčím jiným!!!).
Jezdím do Řecka kam až moje paměť sahá, ale teprve poslední dobou se s foťákem v ruce plížím po tržištích, restauracích a stáncích a hledám ty největší skvosty. Letošní záměr, jak jsem předestřela v jednom z minulých příspěvků, byl jasný - ochutnat chapadlovce:-) A...povedlo se!! 

Dobrá rada na začátek - vždycky sledujte ostřížím zrakem byť i sebenepatrnější cedulku s nápisem Home made kitchen (Domácí kuchyně). Bývá zárukou toho, že se v malé taverně u plotny činí žena rodu (taverna je zpravidla rodinnou záležitostí), která má v malíčku všechny ty geniálně prosté recepty, které vám přivodí komatické blaho. Nám se poštěstilo hned při příjezdu k hotýlku - cca 200 metrů od něj nás do své vlídné náruče zvala Mamma Savvas. Neodolali jsme příjemnému posezení s výhledem na moře a s chutí se začetli do jídelních lístků.
Pokud si chcete dát na začátek lehčí salát a nevíte, jaký vybrat, sázkou na jistotu je choriatiki salata, čili selský/rolnický salát. Jde o směs pokrájené cibule, paprik, rajčat, oliv, sýra feta a oregána, to vše zakápnuté olivovým olejem. V praxi to vypadá takhle:


Ty fialové olivy, které možná někoho z vás zarazí, jsou asi to nejlepší,na co se dá v takovém salátu narazit - jsou slané jen velmi jemně a mají téměř máslovou chuť. Doma jsem je zatím neobjevila ani v Olympii.
Přišel čas na hlavní chod. Jakmile jsem zmerčila, že taverna nabízí grilovanou chobotnici (lépe řečeno, chapadlo), bylo rozhodnuto. Tady stála 10 euro a v ceně byla hromada domácích!! hranolek a kupička rýže. Moc jsem popravdě netušila, co od toho čekat, ale jakmile mi vonící talíř přistál na stole a já ochutnala, stala se grilovaná chobotnice mým favoritem číslo jedna. Jemné, nepatrně po moři vonící maso, uvnitř měkké a navrchu dokřupava ogrilované,bylo dotažené zakápnutím citronem a olejem. Přála jsem si mít dvě pusy:-).


K tomu sklenice vychlazeného řeckého piva Mythos a bylo vymalováno. Všechno bylo čerstvé, lokální a bio. Řeknu vám totiž malé tajemství. Řekové na ostrovech koukají na trend bio jako na něco, co snad nemyslíme vážně. U nich totiž zapíchnete do záhonu hrábě a ty vykvetou:-) Zelenina i ovoce nepotřebují umělé dohnojování nevímčím, protože do sebe absorbují spoustu slunce, které dodává chuť i barvu a daná plodina se utrhne opravdu až tehdy, když je zralá. Prostě zemědělství tam od dob antiky co se postupů a přístupu týče neprošlo moc velkou změnou. Jí se to, co právě zraje. Stařenka na trhu nechápala, že u nás půlkilová rajčata prostě nemáme (když přítel viděl "normální" řecké rajče prohlásil, že to si kupovat nebudeme, protože by strachy neusnul:-))). A tenhle přístup je na chutí setsakra znát.
Příště se těšte na další řecké zážitky a požitky - je toho ještě spousta:-)

Kali orexi!! (Dobrou chuť!!)







Žádné komentáře:

Okomentovat