pozadí blogu

pátek 28. října 2011

Řecko v srdci Žižkova

Když mi táta dával poukaz do taverny Olympos na pražském Žižkově a zkroušeným hlasem mi sděloval, že on by ho nestihl použít, zahlédla jsem v jeho oku záblesk zlomyslné radosti. Moc dobře totiž ví, jak jsem na tom s řeckou kuchyní a Řeckem všeobecně, že je to srdeční záležitost a závislost. Po provedení nezbytné rezervace (opravdu nezbytné, mají pravidelně plno) jsme se tedy s přítelem celý týden těšili a na internetovém jídelníčku vybírali, čím naše mlsné buňky potrápíme.


Včera konečně nastal den "O" a my vyrazili do Kubelíkovy ulice 9. Jakmile jsme otevřeli dveře, bylo jasné, že jediné, co tu chybí, je cvrkání cikád a šumění moře.Rodinná taverna, která si klade za cíl ukázat Čechům, jak dobrá a zdravá dokáže řecká kuchyně být, je pojatá ve stejném stylu, s jakým s můžete potkat po celém Řecku - od výzdoby přes to, že se skutečně jedná o rodinný podnik. Menu obsahuje snad všechno, co může člověk od příjemně stráveného večera na řecké vlně očekávat - včetně piva Mythos, které do nás jen zasyčelo.


Jako předkrm jsme si dali saganaki - Olympos nabízí několik druhů, záleží na typu sýra, jaký chcete. Já měla kefalotyri sagnaki, což je jedno z nejběžnějších i v Řecku. Jedná se o tužší, mezi zuby vrzavý, akorát slaný sýr, osmažený dozlatova na olivovém oleji, podávaný s citronem, kterým se zakapává. To skutečně dělejte, chuť už tak skvělého jídla to maximálně vyzdvihne. Přítel si dal feta saganaki, tzn. plátek Dodonis fety (dá se sehnat i u nás celkem běžně), zakápnutý štědrou dávkou oliváče, posypaný oreganem. K tomu teplý, měkoučký pita chleba a dvě extrémně pálivé pečené papričky a předkrm byl završen další sklenicí piva, abychom uhasili pusu.
Co se týče hlavního chodu, výběr byl o poznání složitější. Protože si celkem přesně vybavím pod každým názvem i odpovídající chuť, bývala bych si dala skoro všechno :-))) Nakonec, jako vzpomínku na Kos jsem zvolila grilovanou chobotnici, tzatziki a pitu a přítel dal musaku. Přiznávám, chobotnice byla geniální, ale přece jen o trochu míň geniální, než u Mammy Savvas. Přesto se na jazyku doslova rozplývala a s citronem a oliváčem to byl koncert chutí.


Ještě že je normální v řeckých tavernách jen tak sedět, povídat a pomalu všechno vychutnávat, protože jsme byli už pořádně plní, a to jsme chtěli vyzkoušet (samozřejmě v rámci dokumentace, ehm) i lákavě vypadající dezerty. Naše přemítání, jak to technicky uděláme, vyřešily dva pořádné panáky výborného ouza, které se díky přidanému ledu mléčně zabarvilo a anýzová průraznost zhruba po hodince usrkávání zajistila, že dezert bylo kam dát.

Zlatým hřebem večera se stala bugatsa. To je prosím teplé listové těsto, plněné teplým vanilkovým krémem, to všechno sypané skořicí a moučkovým cukrem. Bylo to takové blaho, že se mi slina teče ještě teď. Rozhodně, i kdybyste si v Olympu neměli dát nic jiného, do tohohle jděte.

Abyste si udělali představu o cenách. Za tohle všechno, jak jsem to tu vyjmenovala, jsme dali dohromady 1625 korun. Rozhodně platí, že se jedná o podnik, kde pokud se musíte neustále koukat na ceny a počítat, kolik už jste utratili, nemá cenu tam chodit. Předpokladem je ochota se trochu po řecku "rozšoupnout", takže je to ideální místo třeba na romantickou večeři, nebo na oslavu v netradičním stylu. Obsluha je velmi pozorná, celou dobu se nezastaví a je vidět, že své práci skutečně rozumí. Taverna je poměrně zdařile rozdělená na kuřáckou a nekuřáckou část. Dobré odvětrávání nám zajistilo, že přestože jsme seděli přesně na předělu těchto dvou zón, necítili jsme téměř nic.
Večer se prostě vydařil a celkově můžu Olympos všem, co si chtějí připomenout vůně a chutě Řecka v jeho nejčistší podobě, jen doporučit. Kali orexi!!!!!

pondělí 24. října 2011

Zasunuté vzpomínky



Znáte ten pocit, kdy vám nějaká chuť, nebo vůně evokuje určitý dávný zážitek, na který už jste v podstatě zapomněli? V mém případě je spouštěčem omamný kouř vodních dýmek. Vybaví se mi totiž okamžitě podivně kořeněná, nasládlá vůně káhirského podvečerního vzduchu, vzrušené debaty nad vrhcáby a sladký černý čaj. 


Káhirské ahwy ( tzn. kavárny a čajovny v jednom) jsou prostředím samy pro sebe. Neustále puštěná televize vytváří zvukovou kulisu k bzukotu kolem, kdy na jedné straně kluk rozpaluje uhlíky pro šíšu doběla, na druhé cinkají lžičky o sklenice, ve kterých víří silný černý čaj s cukrem, a do toho o stolky klapou hrací kostky. Stačí si jen sednout, objednat si, a pak nerušeně pozorovat civilizaci, kde je pořád ještě normální součástí života vyjít do ulic za přáteli a známými, probrat poslední novinky a zameditovat o světě. Ne nadarmo přispěly právě ahwy k inspiraci Nagiba Mahfouze, egyptského nositele Nobelovy ceny za literaturu. Ten dokázal mistrně vykreslit prostý egyptský život, k čemuž valnou měrou přispělo právě pozorování v centru dění.
Co se týče samotných chutí - nikde nechutná černý čaj tak, jako v Káhiře. Napodobit tu neodolatelnou chuť, kdy vypijete skleničku za rekordně krátkou dobu, abyste vzápětí ukojili choťové buňky druhou, se mi doma nikdy nepodařilo. Určitě je to způsobené jinou chutí vody a místním kouzlem. Obě varianty - tedy černý, nebo mátový čaj - ve vás probudí podvědomou jistotu, že jste na správném místě, se správnými lidmi. Hovory plynou, šíša bublá s každým vtáhnutím sladkého dýmu... Jedny z mých nejkrásnějších vzpomínek jsou spojené právě s tímhle.
Co se takhle sejít na čaj?




středa 19. října 2011

Rybodlak

Jen málo z vás asi nezná portál Fler.cz. Alternativní server, kde si můžete koupit originální, ručně dělané výrobky všeho druhu, od oděvů po nábytek přes šperky, přitáhl už několik tisíc tvořilů a tvořilek. Z pohledu foodieho je nejzajímavější sekce Jídlo a floristika, kde je vystavena nabídka nejrůznějších pochutin. Když pominu zběsilý úprk od různě až hrůzně potahovaných dortů (vážně si někdo myslí, že zeleno - modro - žlutý dort s travičkou, fotbalovým míčem, žouželkama atd. je vrchol vkusu?), za zmínku rozhodně stojí marmelády a sirupy. Konkrétně jeden výrobce, prodávající pod nickem Rybodlak


Je to vlastně rodina, a co vás zajímá, to si o nich přečtete na jejich profilu. Sympatické je, že své bylinkové sirupy vyrábějí na základě několika generací prověřeného souboru receptů, očividně s láskou a hlavně poctivě. Dostala jsem se k nim vlastně náhodou - moje šéfka se totiž v práci neustále oháněla Sirupem z pomerančových květů, který voněl (a prý i chutnal) tak božsky, že jsem se rozhodla pár rybodlačích vzorků otestovat taky. Nepřeháněla - jakmile zásilka dorazila a pustili jsme se v rodině do koštování, bylo jasné, že máme novou závislost. Meduňka, šalvěj, třezalka, jitrocel, pomerančový květ, pampeliška....to je jen velmi skromný výčet sirupové produkce. Objednat si můžete 100g "na ochutnávku" ( i v sadách, tzn. od každého něco), a potom regulérní 600 g balení. Krom toho prodává Rybodlak i bylinné čaje (skvěle se osvědčily při chřipce), bylinky a koření, buď jednodruhové, nebo směsi.
Jednání je rychlé a velmi vstřícné, platíte předem převodem na účet a jakmile peníze dorazí, obratem je vám zaslán balíček. V Praze je možné i osobní předání.
Celkově můžu Rybodlaka jen doporučit, a jen doufám, že vydrží opravdu dlouho:-)