pozadí blogu

pondělí 25. června 2012

Raší, raší, vyraší

Poslední dobou pozoruju všude po světě trend něco někam píchnout. Mladí, staří, lidé z města i vesnic, všichni se snaží vypěstovat si ta svá nejlepší rajčata, okurky, fazole...i hrábě by zasadili, kdyby to přineslo plodící efekt. No a já nejsem výjimkou - majíc výhodu chaty, která pravidelně zažívá jaro co jaro nálet dvou nadšených pěstitelek, tedy mě a mamči, můžu experimentovat po libosti. Nebo spíš experiMINTovat, podle šílené úrody krásné svěží máty:-)


Kromě obligátního mojita jsem si z ní udělala čaj Tuareg - černý čaj s cukrem a právě lístky máty, které se pomalu louhují a uvolňují do čaje nádherné aroma a chuť. Jakmile nálev vystydne, máte skvělý ledový čaj, který se dá popíjet v horkých dnech téměř neustále.
Daří se i šalvěji,


levanduli,



a petrželi, kterou sice osobně moc nemusím, ale při zánětech močového ústrojí po ní vděčně sáhnu, jakkoli je odvar z ní vpravdě nechutný.


Taky už máme nádherný rozmarýn, malé kopříky, angínovník, šišák bajkalský (skvělý na průjem), pažitku... no prostě fakt už chybí jen ty hrábě:-)

Rybíz. Jakmile začnou červené, bílé a černé bobulky dozrávat, vidím mamku hbitě kmitající s miskou od keře ke keři, občas téměř rychlostí světla, vyruší-li v keři slepýše:-) Představa, že bychom neotrhali všechno je naprosto nemyslitelná, protože veverčí efekt (dělat zásoby na zimu) a mocný argument "a čím budeme mazat linecké" vždycky zvítězí. Proto sláva pektinu a jde se zavařovat rybízová marmeláda. Nad hotovými skleničkami se potom rozněžňujeme půl léta, načež nadáváme "kam to asi všechno dáme". Ale má to svoje kouzlo a regály s džemy, marmeládami, želé atd. můžu v obchodech míjet obloukem.



Na okurky, lilek, ostružiny, maliny a cukety si ještě chvilku počkáme, ale pocit, že Čapkův zahradník v nás zase zvítězil, je krajně uspokojivé:-)

neděle 24. června 2012

Apetit v Karlíně

V sobotu 23.6. proběhl na Karlínském náměstí druhý ročník Apetit pikniku, akce, která dává známým i neznámým prodejcům z řad čtenářů, food blogerů i kulinárních nadšenců možnost prezentovat své výrobky. První ročník téhle akce jsem popravdě prošvihla, takže jsem na rozdíl od mnoha "mazáků" netušila, do čeho jdu, a co čekat. Nicméně jsem se, vyzbrojena přítelem s foťákem a pohodlnýma botama vrhla vstříc všemu:-)
Jen co jsme vlezli do areálu, narazili jsme na Polévkárnu. Kdo z vás neví, co taková Polévkárna je, mazejte na Sokolovskou, tenhle úžasný podnik najdete skoro naproti stanici metra Křižíkova. Chtěli jsme si dát chačapuri, ale nakonec jsme si řekli, že počkáme na později (žádné později nebylo, když jsme se vraceli, fronta mířila od Polévkárny až někam donekonečna).


Stánek, na který jsem se opravdu neskutečně těšila, byly dámy ze Simply good. Kdysi jsem o nich četla článek právě v Apetitu a od té doby mám ty stránky slepené od oslintání. Zkusili jsme si dát tartaletky z křehkého těsta s jablečnou náplní, a jen co si na to vzpomenu, otírám klávesnici.




Zkrátka a dobře, oči blogera zkoumají a hodnotí, ale bříško taky nezůstává pozadu:-)) Konečně jsem ochutnala těsto, které přiznávalo hromadu másla, vonělo, bylo křehké, ale přitom vláčné a celkově to byl zážitek srovnatelný s kdekterou francouzskou pekárnou.
V záplavě známých kulinářů i značek bylo nutné si dobře vybrat, a prostě otestovat jen něco. Minuli jsme tedy jehněčí klobásky z OCG, jen na moment si poslechli Frantu Kšánu


                                                         
a šli dál, za pro mě neznámými, a o to lákavějšími nováčky. Naprostými vítězi co se týče jak výrobků, tak prezentace a osobního přístupu jsou pro mě "Paštika boys", jak jsem si překřtila Tomáše Babince a jeho kolegu Jakuba. Bůčková a játrová paštika v nádherných konzervách by si možná zasloužila mírně výraznější ochucení, ale chápu, že spíš počítali s tím, že ne každému by pikantnější paštika sedla. Nicméně kousky jater  se nedaly utajit a bůčkovou variantu zatím sveřepě bráním na nějakou výjimečnou příležitost se sklenkou vína. Mimochodem první fotka by se dala popsat jako "babinec u Babince", úplně napravo kousek mé maličkosti:-)




Rozhodně nejhezčí outfit a úsměv měla Sandra Ongalová. Jakmile uviděla hledáček objektivu, narovnala se, usmála, rozzářila a byla radost jí fotit. Krom krásného úsměvu nabízela muffiny, čatní, pomazánky a další dobroty.


Druhý téměř orgasmický zážitek jsem měla u stánku Votre plaisir - Vaše slané i sladké potěšení. Hrušková tartaletka se slaným karamelem, kterou jsme stihli jen tak tak (hodinu a půl po začátku už zbývaly jen tři kousky) byla naprosto geniální. Naprosto. Přísahám. Jo a oni jsou moc milí:-)


Krekry. Já osobně je moc nemusím, buď se drobí, nebo jsou moc tvrdé, příliš slané nebo bez chuti. Alena Voráčková v tandemu se svojí skvělou babičkou se tomuhle všemu velkým obloukem vyhnula. Po dlouhém váhání jsem koupila po jednom balíčku krekrů s polentou a sýrem Gran Moravia a arašídových krekrů, ze kterých bohužel můj drahý udělal strouhanku, takže tímto se Alence omlouvám, ale byla to moc dobrá strouhanka:-)




Co se pití týče, samozřejmě nechyběla Cidrerie,


Mamacoffee, kam jsme neměli šanci se dostat kvůli kilometrové frontě


a moji oblíbenci z True tea, kterým tímto děkuji za Yerba maté tea, na který hned tak nezapomenu.




Samozřejmě jsem hromadu věcí nezmínila, například jako vždy skvělou Lucii Glaister, kterou ale tady nemá vůbec cenu uvádět, protože její geniální lanýže nezná jen mnich v Šangri-la, a i tam možná jo:-) Taky mlékárnu Krasolesí, s jejich anglo - núbijskými kozami....bylo toho tolik.....
Paradoxně nejméně přitažlivý co do prezentace byl samotný stánek Apetitu. Ano, prodávali sice kuchařky z Edice Apetit, bylo možné k nim získat zástěru, případně si koupit tričko z limitované edice Tě žeru s nakousnutým cupcakem. Jenže (hodnotím ze dvou návštěv onoho stánku v rozmezí dvou hodin) se redaktorky tvářily ne zrovna přívětivě a slečny, co prodávaly trička se tvářily vysloveně nepříjemně. Na opodál stojící Darinu, která uváděla cooking show například s Viet Food Friends jsme se podívat nešli, proto nehodnotím. Na druhou stranu bylo vážně vedro, a tak snad to v kombinaci s opravdu hromadou lidí může určité nedostatky omluvit. Jako celek byl ale Apetit piknik opravdu vydařená, pohodová akce a už se těším na další ročník:-)



pondělí 18. června 2012

Líné vaření

Co může být lepšího, než víkend na chatě, když je zahrada plná čerstvých surovin, které můžete otrhávat, oďobávat, a nakonec s jejich pomocí vytvořit nějakou pohodovou letní dobrotu?
Při průzkumu lednice jsem zjistila, že v ní jsou tvarohy tak tak je na něco spotřebovat, a když se k nim přidala v rohu se krčící plechovka tuňáka, nebylo moc co řešit.



Tahle superrychlá pomazánka neobsahuje nic víc než dva vaničkové tvarohy, tuňáka v oleji (pokud je to kvalitní olej, nalijte ho tam taky, pomazánku to zvláční), cherry rajčátka, jarní cibulku, sůl a trošinku, ale opravdu jen nepatrně tatarky. Hotovo - vychladit a servírovat třeba v zamilovaných hrncích:-)

Na tvarohové vlně jsem jela i dál. Po přehrabání spíže a zjištění, že všechny potřebné suroviny mám, jsem se pustila do velmi rychlého a skvělého koláče bez těsta. Kdysi tenhle recept vyšel v Apetitu a okamžitě se zařadil mezi stálice domácího pečení. To se v jedné míse smíchá hladká mouka, krupicový cukr, dětská krupice a prdopeč a v druhé se umíchá tvaroh s cukrem, rozinkami a kapkou rumu. Do vymazaného pekáčku se nasype půlka sypké směsi, pěkně rovnoměrně se uhladí, na o přijde všechen tvaroh a úplně nahoru zbytek suchého základu. Všechno se to peče, dokud se buchta nezačne odtahovat od okraje pekáčku. Jestli se mě ptáte na poměr surovin pak vězte, že vám je neřeknu, peču totiž od oka. V zásadě by to ale mělo vycházet na tři větší hrnky mouky, hrnek cukru, půl hrnku krupičky, chce to individuálně poštelovat:-)





úterý 12. června 2012

Losos s pórkovou polentou

Dostaly se ke mně prosby, abych na blog zařadila rychlé a dobré recepty, které by jedly i děti. Je pravdou, že jakmile se dostaneme od fáze "mrkvový blivajz" k fázi "hurá, už má zuby a jídlo můžu i osolit", skloubit požadavky hladového muže s náročným dítětem může být o nervy.
Jelikož a protože nemám sama zkušenost s vařením pro děti, poprosila jsem kamarádku Helenu, zasloužilou to matku dvou diblíků a nadšenou kuchařku o pomoc. Takže případné pochvaly či výčitky na její hlavu:-D


Pórková polenta s lososem
Velmi rychlé, jednoduché, na suroviny nenáročné, často lososa vynechám a podávám s kuřecím či krůtím masem. Důležité je jen to, vyladit si chuť polenty dle vlastní chuti. Suroviny vyjdou na 2 velké porce, nebo 4 svačinové.
100g kukuřičné instantní polenty
1 pórek
4 lžíce petrželové nati
Voda, nebo vývar
Sůl
Pepř
Olivový olej
2-4 Filety z lososa (případně kuřecí prso, či paličky…)


Pórek pokrájím na kolečka, na 3 lžících olivového oleje začnu restovat, osolím a opepřím. Když kolečka ztrácí svůj tvar, přidám petrželku, promíchám a zasypu polentou. (Zde záleží na chuti každého – já mám ráda, když je pórku hodně a je polentou jen mírně pokrytý, není ale samozřejmě problém, použít dvojnásobné, nebo jakékoli jiné množství polenty.) Polentu řádně promíchám s pórkem a zaliji vodou, nebo vývarem. (Vývar vylepší chuť polenty, voda ponechá výraznost pórku). Množství tekutiny, kterou polentu zalévám, určuji podle informací na obalu polenty. Obvykle použiji na 100g polenty 200ml vody. Opět promíchám, přikryji a za občasného míchání, ztlumeného plamene a neustálého kontrolování nechám vstřebat veškerou tekutinu. Polentu nechám minutku odpočinout, zatím na másle, či oleji připravím na pánvi lososa, chci-li zachovat dietnější přístup, pouze ho vložím na cca 10 minut do trouby při 200°C. Pak už jenom podávám, někdy s praženými mandlovými lupínky. 

Ještě poznámka pod čarou - recept je prost podrobných fotek, Helče blbnul foťák, a s tou kvalitou fakt nešlo moc udělat.