pozadí blogu

neděle 6. března 2011

Makro - mikro - nky

Tak už to mám za sebou. Podlehla jsem všeobecnému šílenství na každém druhém foodblogu a konečně nalomena panem Cuketkou jsem je ochutnala. Makronky. Když jsem je u Paula na Chodově vybírala, měla jsem před očima řádky o tom, jak existuje život PŘED makronkami a PO nich. Mlsně jsem se tedy rozhlédla, spatřila vytoužený produkt a vrhla se k pultu. A tady přišla tradiční "pecka čenichovka". Vzpomínám si na dobu cca před dvěma měsíci, kdy pobočka řetězce Paul hledala nové prodavače. Už si přesně nepamatuju, co všechno měl daný uchazeč splňovat, ale jedna z položek bylo nadšení a zápal pro věc. Hm. Nastíním, jak celý nákup probíhal ( prodavačkám říkejme třeba Anna a Marie).

Já: " Dobrý den, prosila bych jedno balení makronek."
Anna: "Samozřejmě, velké, nebo malé?"
Já: " Malé, to za 99 korun."
Marie se do toho vložila, značně nešetrným způsobem jedno balení popadla ( to se fakt nedá říct jinak) a hodila!!! ho přede mě na pult.
Anna: " Maruško, prosímtě, nemáme tam příchutě na výběr, aby si slečna mohla vybrat, jaké balení chce?"
Marie ( s výrazem, jako když odpovídá na otázku v anketě Máte raději slona afrického, nebo indického): " Nevim, asi ne."

Mám pocit, že se neustále opakuji, ale přece toho nechci až tak moc... když o práci zájem nemám, tak jí nedělám, respektive je na tom, kdo danou slečnu přijímal, aby mu došlo, že nadšením pro obor zrovna neplane.
Nicméně - přeopatrně jsem donesla už tak dost pocuchané makronky domů ( ano, pan Cuketka měl pravdu, sice jsem měla a ochutnala jen jeden vzorek, ale za způsob balení, kdy se stane, že kus jedné náplně se dostane ke druhé makronce, bych někoho ubezdušila) a pustila se s přítelem do jejich testování.
Otevřela jsem pusu, připravila se na ono osudové křupnutí a...... mno. Že bych byla nějak nadšená, se říct nedá. Na výběr jsme měli z šesti příchutí ovocného charakteru a tady jsou naše poznatky:

1) Těsto bylo suché, čemuž nepomohla ani náplň ( představovala jsem si, možná špatně, že se trocha šťávy z náplně vsákne do těsta, a to bude díky tomu měkčí) a na nás dost sladké.
2) Makronkám, podle našeho soudu, jednoznačně prospívá kyselejší náplň - například fíková byla famózní, meruňková už až zas tak ne, což bylo překvapení.
3) Nejhůř dopadla asi limetková náplň. Jedním slovem - chemie, chemie,chemie. Vzorečky různých éček na mě pomrkávaly.

Chtělo by to asi ochutnat makronky například z Francie, Švýcarska a podobně, aby člověk viděl ten rozdíl, jak v přístupu, tak třeba v balení, chutích, příchutích.. zatím ale ( a prosím, milovníci makronek, nebijte mě:-)) musím říct, že se řadím spíš k lidem, kterým tenhle boom nic moc neříká.



Poznámka k minulému článku o Choco Café - po třetí návštěvě musím říct, že buď se dějí zázraky, nebo tam čtou můj blog - obsluha byla geniální:-))


4 komentáře:

  1. Zrovna ty od Paula jsou z Prahy asi nejslabší, zvlášť když Vám je prodavačky takhle pěkně připravily :)

    Ale ono ani v St. Tropez to není 100%, o Milléme ani nemluvě.

    Takže rada je jasná: počkat do Paříže a zajít do Pierre Hermé. A pak zas roky čekat na opakování :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jako ne že bych chtěla být nějaký hnidopich, ale tenhle způsob prezentace mě u Paula fakt dostal:-)
    Asi začnu škudlit do prasátka na Paříž:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ano ano, Pierre Hermé doporučuji. Tam poznáš, že ani ta citronová nemusí chutnat chemicky. Má tam neuvěřitelné příchutě.

    OdpovědětVymazat