pozadí blogu

neděle 21. března 2010

Ta chvíle

Přiznávám se bez mučení - v mém bytě je jedna místnost, kde mám teritoriální sklony a tou je kuchyň. Ač jindy člověk vcelku mírumilovný, ve chvíli, kdy někdo začne sahat na moje vařečky, hrnce a odměrky, vidím rudě. Tak jako muži leští s láskou kapoty svých aut a plechovým miláčkům dávají možná i nemožná jména, mě zase dokáže přivést do tranzu správně tvarovaná naběračka nebo těžký litinový hrnec, ve kterém se dají připravovat ta nejúžasnější jídla s minimem námahy.
Jsem kuchařka v cviku, nadšená amatérka dalo by se říct. Z toho plyne, že ne ke každému jídlu, které se rozhodnu uvařit vede krátká a bezbolestná cesta. Častěji, než by mi bylo milé jsem si průpovídku "za stálého míchání vléváme do záchodové mísy" vyzkoušela v praxi a moje kuchyň nezřídka slýchává slova, za která by se nemusel stydět ani otrlý dlaždič. Nic z toho mě ale nemůže odradit od nových a nových experimentů. Vždyť opakování dělá mistra a nic ( no dobře, skoro nic) se nevyrovná pocitu, když z trouby vytahuju jídlo, které vypadá přesně jak by vypadat mělo a chutná tak, že na ty hodiny a hodiny zkoušení, míchání a nadávání zapomenu jako mávnutím.
Propadla jsem kouzlu kulinaření.A taky cestování a objevování. Pro ty z vás, kteří jsou na tom stejně jako já a nebo teprve pociťují "první příznaky" je tenhle blog. Vždyť co může být lepší než ochutnávat všechny chutě světa - na cestách i ve vlastní kuchyni. Takže vítejte a nezapomeňte - život je krátký a kalorií na ochutnání hodně:-)

Žádné komentáře:

Okomentovat