Mr. Muff - in

Rozestup mezi mými příspěvky se poslední dobou rovná notám na buben. Momentálně totiž zkouškuju, takže když občas vystrčím hlavu ze skript, je to převážně jen proto, abych došla do lednice ulovit něco, co se ještě  moc nehýbe. ( Je to tak, učení zabíjí gurmánství - a ministerstvo jak na potvoru nevaruje:-()). I tak ale přišel čas, kdy jsem se, patrně po příliš velké dávce maté rozhodla, že zpracuju směs na muffiny Lillifee od Dr. Oetkera, která se mi už dlouho bála ve spíži ( a já se tak trochu bála jí). Obal hlásal, že by to měly zvládnout i vcelku malé děti, "tož, su přece vzdělané" řekla jsem si a šla na to:-)))
Součástí balení je všechno, co takový malý patlal může potřebovat plus táflička samolepek jako bonus - přiznávám se, jsou tak roztomilé, že je mám všude:-). Práce se směsí šla opravdu celkem od ruky, jen se připravte na to, že těsto docela dost lepí, takže se může stát, že ho malý pekař bude mít až za ušima. Mufinky se krásně upekly, a po vychladnutí byl čas je "omatlat" velmi chemicky vonící polevou. Popravdě, já tohle opravdu nemám ráda. Otravujeme malá tělíčka našich drobků už tak dost, je snad tedy problém udělat polevu na "přírodnější" bázi, nebo na obal napsat "dozdobte, čím chcete?"
Nicméně je fakt, že z růžovoučkých muffinů se srdíčky musí průměrná malá holčička lézt blahem po zdi. Chuťově jsou nevýrazné, nebýt kyselejší polevy, tak ani nevím, co jím, možná by neškodilo popřemýšlet nad čokoládovou verzí, ale šikovné maminky si určitě poradí ( stačí do těsta přihodit pár rozinek nebo sušených švestek a hned bude rozdíl znát).
Celkové hodnocení: 50 %