Mecca Donald, kuskus aneb gurmánství naruby

Když jsem si poprvé přečetla, že existuje něco jako Mecca Cola, rovnocenný islámský protějšek americké Coca Coly, nevěřila jsem svým uším.A za normálních okolností bych se do podobného článku ani nepouštěla, ono rozebírat náboženské nebo jiné cítění je vždycky ožehavá záležitost. Dnes ale udělám výjimku, protože mi téma prolínání kultur, na poli čistě kulinářském, přijde nesmírně zajímavé.

Vidím to sama na sobě. Jezdím často do Egypta, kde díky své početné komunitě přátel ochutnávám cizokrajné speciality, které si většinou tak oblíbím, že se po nich začnu shánět i tady. Většinou to dopadá tak, že je daná pochutina buď moc drahá a nebo chutí zdaleka neodpovídá, případně obojí. 

Díky vytrvale otravujícím chuťovým buňkám a trpělivému příteli, který už si na naše procházky, co se změní v "hon za něčím" zvykl, mám několik svých oblíbených prodejen orientálních potravin a říkat vám tady jako děsnou novinku něco o Chez Amis nebo Farahu asi nemá význam. Vždycky, když tam zavítám pro novou várku báječné červené čočky, baklavy a podobně si ale připadám trochu divně. Jako gastroturista, který bere  orientální potraviny pořád jako něco vzácného, výlet za atrakcí, dalo by se říct, a na kterého je jako na atrakci druhou stranou taky nazíráno. Ctím všechny cizokrajné kultury a snažím se je poznat co nejvíc do hloubky - za prvé, protože člověk zpravidla narazí na vlnu vřelého pochopení a přijetí, jakmile přestane být "tím zvnějšku" a pokusí se začlenit ( pan prodavač v Chez Amis nadšeně registroval, že jsem schopná pozdravit a poděkovat arabsky a jinak už se se mnou nebaví:-)). A za druhé si člověk uvědomí, že by měl být hrdý na svojí kulturu a zázemí tak, jako jsou lidé, které se snaží poznat. Každý národ je přece unikátní. Osobně se děsím chvíle, kdy najdu na orientálním souku (tzn. trhu) místo malých kavárniček a občerstvení fastfood s umělými houskami a colou, ať už se jí bude říkat jakkoli. Stejně tak bych ale postrádala český, dokřupava vypečený chleba, kdyby v obchodech byl k dostání jen ten nekvašený. Respekt k tradicím je prostě potřeba.
Stejně vás ale prosím, až budete mít chuť na nějakou božsky vonící a chutnající dobrotu s nádechem cizokrajna, skočte si třeba do pákistánského bistra v Růžové ulici v Praze. Nebo do nějaké prodejny halal masa, to znamená masa zabitého předepsaným rituálním způsobem, aby ho mohli muslimové konzumovat ( víc se dočtete např. u Chilli Julie ). Případně si kupte krásně vonící směs koření a vymyslete nový skvělý recept, kde zkombinujete naše suroviny s těmi zahraničními.
A hlavně - nestyďte se objevovat, ptát se a zkoumat. Ráda vás příště ve Farahu potkám:-)