V rytmu syrtaki

Křížkuju den po dni a nedočkavě vyhlížím datum 16.7. Odlétám totiž na řecký Kos, a kromě užívání pohody a oblézání památek je mise jasná - dokumentace všeho, co nám s přítelem přistane na talíři. Chci poprvé ochutnat grilovanou chobotnici, užít si dosyta růžových oliv a lehkého vína....

Co se té chobotnice týče, možná jsem ostuda, ale i když do Řecka jezdím, až kam moje paměť sahá, nikdy jsem nenašla odvahu dát si tohle slizké zvířátko. Když totiž vidíte, co se s takovou chobotnicí stane, když jí rybář vyloví z moře...no...prostě vás ta chuť obvykle přejde. Aby totiž maso nebylo na talíři tuhé a gumovité, je nutné chobotnici zvláčnět, a to dost drsným způsobem. Rybáři jí silnými údery o beton "naklepávají", dokud neuznají, že by to mohlo stačit. Následně se chobotnice věší na šňůry podobné těm prádelním (někde se skutečně věší na prádelní šňůry, takže se vám může stát, že vedle trenýrek visí dvě tři chobotnice a nikomu to nepřijde divné). Vysuší se,no a pak už jsou vhodné k dalšímu zpracování. Přes vysušení je však jejich maso šťavnaté a na chuti netratí (prý). Tak jsem zvědavá. Nicméně s ostatními specialitami, ať už namátkou vyberu musaku, gyros, tzatziki nebo keftedes (pikantně ochucené masové kuličky), mám zkušenosti víc než bohaté, a proto se s vámi budu dělit o radosti i zvláštnosti kuchyně, kterou rozhodně stojí zato ochutnat.
Takže jamas!!! ( Na zdraví!!)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Libanonský kakaový koláč s tahini

Banánovo - hrušková buchta

Domácí chalva