pozadí blogu

pondělí 3. září 2012

Cestou necestou po krásách Jižních Čech II.

Minule jsem vás zvala do Třeboně, která byla číslem jedna našeho letního dovolenkového putování. Dalším městem, kterým se dnes se mnou můžete virtuálně projít, je Český Krumlov. Město vodáků, cizinců, malebných zákoutí, dýchajících historii... zkrátka se pohodlně usaďte a nechte se provést.

Tak jako drtivá většina turistů, kteří do Krumlova přijíždí, začala i naše cesta hledáním volného parkoviště, což v centru není věc jednoduchá. Jakmile jsme se zapasovali do snad posledního volného místa široko daleko, vyrazili jsme do historického centra, obhlédnout, co nabízí. Kdo někdy v Českém Krumlově byl, dobře ví, že je v podstatě přizpůsobený davům turistů a vodáků, kteří se v hlavní sezóně provalí městem jako tsunami Thajskem. Tenhle jev s sebou bohužel přináší, jakkoli je Krumlov jinak nádherný, jakési odosobnění, přehršel obchodů se suvenýry, nápisy samozřejmě nejdřív v angličtině, němčině a ruštině, za kterými se teprve jako šikanovaný mladší sourozenec krčí čeština, atd. Osobně jsem moc nepochopila, proč je na většině suvenýrů Praha, ale nejsem prostě cílová skupina:-)
Než celý Krumlov obejdete, zaručeně dostanete hlad. My se rozhodli naobědvat se předem a získané kalorie aktivně spálit. Nepopírám, že na nějaké stylové restaurace jsme prostě neměli rozpočet, a tak vítězila nabídka za nejrozumnější cenu, u které jsme doufali, že bude co možná nejméně na úkor kvality.
Tuhle představu na první pohled splňovala restaurace U Hroznu, v nádherné uličce strmě stoupající ke kostelu. Nabídka velkého řízku s hranolky, ke kterému nám servírka přičinlivě doporučila zeleninový míchaný salát vypadala nadmíru lákavě a splňovala ideál turistického jídla.

Jenže... realita byla trochu smutnější. Salátu jsme se nedočkali - servírka ho přinesla jiné dvojici, což bylo vzhledem k aktuální obsazenosti restaurace cca pěti páry dost tristní. Upozornili jsme na tenhle nedostatek při konečném vyúčtování, a dostalo se nám pohoršeného vynadání, že to si přece máme hlídat sami. PROSÍM??!! Schválně jsme se v průběhu jídla neozvali, občas to dělám, když si chci testnout všímavost obsluhy, ovšem strhnutí započítaného jídla a omluva je snad to nejmenší, jak se sluší zareagovat. Morálně jsem nevydržela a paní citlivě upozornila na fakt, že hosté jsme snad my. Asi si uvědomila, že přestřelila a omluva následovala vzápětí, celkový dojem to už ale nenapravilo. Řízek i hranolky byly jinak v pořádku, aby se nezdálo, že snad jenom remcám, ale popravdě, zas tak moc se na takovém jídle zkazit nedá.


Na čem jsme rozhodně šetřit nehodlali, vzhledem ke kávové úchylce, bylo espresso, a snad i něco sladkého k němu (ano, opět jsme u oblíbené kapitoly Dezerty:-)). Našli jsme podnik Alchymy, umístěný u šumící vody, s výhledem na krumlovský zámek, kde jsem měla snad nejlepší espresso v životě, o nahřátém mlíčku a automatické sklenici vodovody se ani nezmiňuju. K tomu cheesecake s malinami a tmavý čokoládový dort pokrytý štědrou vrstvou čoko hoblinek a ráj se přemístil na zem.


Naprosto spokojení, naslazení a s kofeinovou injekcí jsme obešli Krumlov, moc si tohle město užili a jeli zase  domů, abychom další den vyrazili...ale to je překvapení na příště:-)

Žádné komentáře:

Okomentovat