Podzimní manuál
Tak tu máme opravdový a neoddiskutovatelný podzim, sluníčko svádí mnohdy marný boj s mraky, deštěm, prostě psím počasím a v sedm večer už je zase tma jako v pytli. Množí se různé splíny a deprese, lidi na sebe víc vrčí, a každý myslí jen na to, jak zaleze pod peřinu a přečká tam až do jara. Proto tenhle Podzimní manuál, prověřený mnoha podobnými stavy, které spolehlivě ustoupily, jakmile jsem je začala bombardovat směsí pohody a:
1) oříšků. Přiznejte si to, cpát se celou zimu čokoládou, a pak se bez obav v létě odhalit na pláži může jen Barbie. Oříšky, případně různé oříškové směsi vás nabijí důležitými minerály, nenasycenými mastnými kyselinami, vitamíny, budete mít hezčí vlasy a nehty, no řekněte, za 30 korun tolik zdraví v jednom pytlíku? Já ujíždím na studentské směsi s rozinkami, ale hlavně na kešu oříšcích, které bych mohla ráno, v poledne i večer. Ale pozor, taky se to nesmí přehánět, prostě všeho s mírou - tabulku čokolády byste taky nesnědli na posezení (hahahahaha).
2) dobrého čtiva. Nic nepomůže překonat mizernou náladu tak, jako dobrá knížka. Zatímco se vám na posteli válí deprese, vezměte to nejkratší cestou do knihkupectví či knihovny a vybírejte, přebírejte, a pak se ponořte do těch voňavých stránek. Moje poslední úlovky, které jsem zhltla jedním dechem:
Anthony Bourdain - Důvěrnosti z kuchyně. Po přečtení ztratíte veškeré iluze o tom, že by Polhreich byl moc sprostý. Pravděpodobně je to proti Bourdainovi úplný másloň, alespoň tedy co se týče slovníku a množství drog, které mu profrčely nosem i ostatními dutinami. Kdo chtěl do téhle chvíle provozovat nějakou restauraci a pluje si na růžovém obláčku iluzí, lemovaném Michelinskými hvězdičkami, měl by si tuhle knížku přečíst s tužkou v jedné ruce a lahvinkou něčeho ostřejšího při druhé. Pak vás touha provozovat jakýkoli podnik, týkající s jídla, rychle přejde. A pokud ne, máte můj obdiv.
Karel Valter - Vše o čaji pro čajomily. Jedna z knih, kterou pokud máte a vstřebáte, nepotřebujete pro naprosto dostačující znalosti o čaji už nic jiného. Vychází opakovaně už od roku 2000 a je krásně zpracovaná nejen obsahově, al také graficky. Je v ní přehledně seřazeno vše od čajové historie, přes přípravu, obřady, druhy a jakosti čajů atd. A není to suchopárné čtení - autor má v malíčku vtip a nadhled, takže moje obavy, že hned zkraje dostanu zásah ortodoxním čajismem, odplynuly do ztracena, jako vonný obláček nad miskou oolongu.
3) kvalitní muziky. Podobné jako s knížkami. Když za oknem fičí vítr, déšť bičuje zkřehlé stařenky a přes den je permanentně zataženo, těžko si k tomu pouštět Mozartovo Requiem. Nacpěte si vaše přenosné médium (zlatý časy, kdy šlo napsat walkman) něčím pohodovým, zalezte si do horké vany a každý splín přezpívejte:-)).
4) čaje. Jsem naprostý a fanatický čajomilec, takže tenhle bod prostě nemůžu minout. Ač nevysedávám hodinu v "županu" u čajového obřadu, malá milá konvička a hrst kvalitního čaje mě dostávají do varu. Oproti některým ortodoxním názorům, které se staví proti jakémukoli dochucování čajů zastávám přesvědčení, že čaj má hlavně chutnat, doma vás nikdo nevidí a klidně si tam ten cukr/med/ sirup/sůl (ano, čtete správně, i to jde) dejte a vychutnejte si hřejivé teplo. Ne nadarmo se říká že cesta do nebe vede kolem čajové konvice.
5) kávy. V podstatě totéž jako bod 4), jen s tím rozdílem, že zatímco čaj si raději dělám doma, nejlepší kafe mě baví objevovat po různých kavárnách. A opět se nestyďte, nemá cenu předstírat, že vám chutná čisté espresso, když celou dobu pokoutně slintáte nad latté u vedlejšího stolu. Je to vaše chvilka, vaše peníze a váš požitek, tak si vyhovte.
5) jídla. Jak překvapivé, na foodblogu:-) Na podzim se ale začínám tak nějak víc usmívat, protože je sezóna dýní. A dýně já k smrti ráda - polévku, pečené kousky, opražená semínka, no prostě jen hupsnout do bazénu dýní a blaženě si chrochtat. Á propos, když jsem u toho chrochtání - o víkendu jsem ochutnala prvního přeštíka!! Plně jsem pochopila slova o tom, že přeštík se vrací k pojetí, kdy vepřové nebylo druhé kuřecí. Maso je výborné, křehoučké, plné chutí, ale opravdu dost mastné, takže člověk nesní tolik. Perfektně se hodí do sorty "nedělních obědů", ale není to typ masa, který si rychle hodíte na pánvičku po příchodu z práce a sníte ho půl kila na posezení. Přeštík zkrátka chce svůj čas a pohodu.
Přeju vám krásné podzimní dny, nezkažené splínem, rýmou, dešťěm ani ničím jiným. Pozvěte přátele, udělejte si horkou čokoládu a mějte se báječně:-)
1) oříšků. Přiznejte si to, cpát se celou zimu čokoládou, a pak se bez obav v létě odhalit na pláži může jen Barbie. Oříšky, případně různé oříškové směsi vás nabijí důležitými minerály, nenasycenými mastnými kyselinami, vitamíny, budete mít hezčí vlasy a nehty, no řekněte, za 30 korun tolik zdraví v jednom pytlíku? Já ujíždím na studentské směsi s rozinkami, ale hlavně na kešu oříšcích, které bych mohla ráno, v poledne i večer. Ale pozor, taky se to nesmí přehánět, prostě všeho s mírou - tabulku čokolády byste taky nesnědli na posezení (hahahahaha).
2) dobrého čtiva. Nic nepomůže překonat mizernou náladu tak, jako dobrá knížka. Zatímco se vám na posteli válí deprese, vezměte to nejkratší cestou do knihkupectví či knihovny a vybírejte, přebírejte, a pak se ponořte do těch voňavých stránek. Moje poslední úlovky, které jsem zhltla jedním dechem:
Anthony Bourdain - Důvěrnosti z kuchyně. Po přečtení ztratíte veškeré iluze o tom, že by Polhreich byl moc sprostý. Pravděpodobně je to proti Bourdainovi úplný másloň, alespoň tedy co se týče slovníku a množství drog, které mu profrčely nosem i ostatními dutinami. Kdo chtěl do téhle chvíle provozovat nějakou restauraci a pluje si na růžovém obláčku iluzí, lemovaném Michelinskými hvězdičkami, měl by si tuhle knížku přečíst s tužkou v jedné ruce a lahvinkou něčeho ostřejšího při druhé. Pak vás touha provozovat jakýkoli podnik, týkající s jídla, rychle přejde. A pokud ne, máte můj obdiv.
Karel Valter - Vše o čaji pro čajomily. Jedna z knih, kterou pokud máte a vstřebáte, nepotřebujete pro naprosto dostačující znalosti o čaji už nic jiného. Vychází opakovaně už od roku 2000 a je krásně zpracovaná nejen obsahově, al také graficky. Je v ní přehledně seřazeno vše od čajové historie, přes přípravu, obřady, druhy a jakosti čajů atd. A není to suchopárné čtení - autor má v malíčku vtip a nadhled, takže moje obavy, že hned zkraje dostanu zásah ortodoxním čajismem, odplynuly do ztracena, jako vonný obláček nad miskou oolongu.
3) kvalitní muziky. Podobné jako s knížkami. Když za oknem fičí vítr, déšť bičuje zkřehlé stařenky a přes den je permanentně zataženo, těžko si k tomu pouštět Mozartovo Requiem. Nacpěte si vaše přenosné médium (zlatý časy, kdy šlo napsat walkman) něčím pohodovým, zalezte si do horké vany a každý splín přezpívejte:-)).
4) čaje. Jsem naprostý a fanatický čajomilec, takže tenhle bod prostě nemůžu minout. Ač nevysedávám hodinu v "županu" u čajového obřadu, malá milá konvička a hrst kvalitního čaje mě dostávají do varu. Oproti některým ortodoxním názorům, které se staví proti jakémukoli dochucování čajů zastávám přesvědčení, že čaj má hlavně chutnat, doma vás nikdo nevidí a klidně si tam ten cukr/med/ sirup/sůl (ano, čtete správně, i to jde) dejte a vychutnejte si hřejivé teplo. Ne nadarmo se říká že cesta do nebe vede kolem čajové konvice.
5) kávy. V podstatě totéž jako bod 4), jen s tím rozdílem, že zatímco čaj si raději dělám doma, nejlepší kafe mě baví objevovat po různých kavárnách. A opět se nestyďte, nemá cenu předstírat, že vám chutná čisté espresso, když celou dobu pokoutně slintáte nad latté u vedlejšího stolu. Je to vaše chvilka, vaše peníze a váš požitek, tak si vyhovte.
5) jídla. Jak překvapivé, na foodblogu:-) Na podzim se ale začínám tak nějak víc usmívat, protože je sezóna dýní. A dýně já k smrti ráda - polévku, pečené kousky, opražená semínka, no prostě jen hupsnout do bazénu dýní a blaženě si chrochtat. Á propos, když jsem u toho chrochtání - o víkendu jsem ochutnala prvního přeštíka!! Plně jsem pochopila slova o tom, že přeštík se vrací k pojetí, kdy vepřové nebylo druhé kuřecí. Maso je výborné, křehoučké, plné chutí, ale opravdu dost mastné, takže člověk nesní tolik. Perfektně se hodí do sorty "nedělních obědů", ale není to typ masa, který si rychle hodíte na pánvičku po příchodu z práce a sníte ho půl kila na posezení. Přeštík zkrátka chce svůj čas a pohodu.
Přeju vám krásné podzimní dny, nezkažené splínem, rýmou, dešťěm ani ničím jiným. Pozvěte přátele, udělejte si horkou čokoládu a mějte se báječně:-)
Komentáře
Okomentovat