pozadí blogu

čtvrtek 6. května 2010

Co kdyby...

Kdybyste věděli, že vám do konce života zbývají už jenom tři dny, co byste v posledních okamžicích své pozemské existence jedli? Užívali si zamilovaných pochoutek k prasknutí podle hesla " není žádná kalorie, kterou bych si neoblíbil/a", nebo se snažili experimentovat?
Pokud je pravda, že nás v roce 2012 čeká apokalypsa, je potřeba si zbývající čas dobře rozvrhnout. Jako špatné se jeví rozhodnutí se pod tlakem blížícího se finiše nacpat dokulata, protože hrozí nebezpečí, že váš konec v takovém případě přijde ještě dřív, než uvidíte závěrečné titulky téhle planety ( a kdo by o to chtěl přijít, že). Zajídat stresuplné čekání třeba zmrzlinou zase přináší riziko ochraptění a nebudeme přece vítat přechod do jiné sféry chrchláním. Je to prostě těžká volba a nezbývá, než dát na potřeby našeho těla.
Co se mě týče, je to jasné. To, že do dvou let neochutnám třeba ústřice ve mě úzkostné stavy opravdu nevyvolává a nechám ta zvířátka, aby si užila zbytek svých slizkých životů po svém, bez toho, abych je paralyzovala citronem a vsrkávala jejich ochromená tělíčka. Na druhou stranu se v oněch posledních třech dnech, po předchozím dvouletém vyřazování různých favoritů mého jídelníčku, kterých vskutku není málo, budu šťastně futrovat třeba svíčkovou, gyrosem i "obyčejným" chlebem s máslem, až budu mít boule za ušima. A až přijde onen osudový okamžik a já uvidím na obloze meteorit, zanechávající za sebou žhavou stopu budoucí zkázy, statečně se mu postavím se lžící v ruce. A ta lžíce bude umazaná od maminčiny bramboračky.

1 komentář:

  1. Ty jsi namouduši zakopaný literární talent. Že by se ty hory knížek přetavily do použitelného stavu? Inu alespoň vím, že investice do papíru nebyla marná. :o))))

    OdpovědětVymazat