O řeckém slunci, které dává chuť II.

Je to už nějaký čas, co jsem psala o Kefalonii a o tom, co při její návštěvě rozhodně nesmíte minout. Je toho ale tolik, co jsem ještě nezmínila, že by byla věčná škoda se na tenhle prosluněný řecký ostrov nevrátit.

Minule jsem vám slíbila bližší pohled na odrůdu vína Robola, které s pěstuje právě na Kefallonii. V rámci okruží jízdy po ostrově jsem měla možnost navštívit vinařství Robola a absolvovat prohlídku celým závodem. Trocha historie nikoho nezabije, takže přikládám pár fotek původního vybavení:-)


Celý závod je v podstatě maličký, prohlídku pohodlně zvládnete za dvacet minut a na jejím konci čeká možnost ochutnat několik vzorků vín, suché červené a bílé, sladké dezertní, a nakonec výkladní skříň vinařství, víno Agios Gerasimos (Svatý Gerasimos), pojmenované po patronovi ostrova. Agios Gerasimos se nesmí vyvážet z ostrova ve velkém, takže si jednu či dvě lahvinky kupte, protože nebudete mít šanci ho v České republice sehnat. Nečekejte žádný fascinující zážitek, který byste doma měli archivovat léta letoucí. Agios Gerasimos i ostatní druhy místního vína jsou (pochopitelně až na dezertní) lehká, osvěžující vína, nevhodná pro dlouhodobou archivaci.


Vinařství je coby kamenem dohodil od kláštera svatého Gerasima (resp. od dvou, nového a starého). Kdo by se chtěl o tomhle světci dovědět něco víc a vládne angličtinou, může si počíst třeba tady. Bez nadsázky se dá říct, že sv. Gerasimos je místní superstar. Vzhledem k léčitelským schopnostem, které mu byly a jsou připisovány se na ostrov jednou ročně v srpnu (konkrétně 16., přičemž den předtím se slaví svátek Panny Marie Panayia) sjíždějí a slétávají Kefaloňané z celého světa, aby oslavili světcův svátek, požádali ho o uzdravení, případně směli (za nemalý obnos) políbit jeho rakev s ostatky. Po celé Kefallonii je možné si koupit ikony (na dřevě malované obrazy světců) s Gerasimem a mít tak kousek jeho léčivé moci doma. Když už jsme u kostelů, klášterů a svatých, musím zmínit i jeden zvyk, který mě osobně docela překvapil. Bazalka, řecky vasilikos, se v řecké kuchyni až tolik nepoužívá, ale nosí se do kostela, kde se nechává vysvětit a slouží jako kostelní výzdoba. Inu, jiný kraj, jiný mrav:-).

Když absolvujete okruh ostrovem, dostanete zákonitě hlad. My ten náš zahnali v jedné příjemné taverně ve městě Agia Efimia. Jako předkrm musely být tzatziki, protože chladivý jogurt je v řeckém vedru přesně to pravé (a česnekový dech zažene žvýkačka:-)). Co v poledne není to pravé je musaka, což je snad nejsytější z řeckých jídel, nicméně jsem neodolala. Měla jsem totiž chvíli předtím možnost nakouknout v kuchyni taverny přímo "pod pokličku" kuchaři, takže bylo rozhodnuto. Oproti "běžnému" receptu na musaku se tady odchýlili jen v použití cukety místo lilku, což ale ve výsledku naprosto nevadí. Božská kombinace zapečených brambor, mletého masa ovoněného skořicí a tymiánem, cukety a pořádné dávky bešamelu prostě udělala svoje a člověk se mohl jen blaženě olizovat. Můj drahý půlka zvolil zapečené kefallonské hovězí pod pokličkou, o kterém jsem se zmiňovala už minule, a rozhodně to byla trefa do černého. Po obědě muselo pochopitelně přijít frappé, neodolatelná ledová káva, která na jakémkoli místě v Řecku dotvoří skvělou atmosféru. Cucáte brčkem kávu, kolem líně plyne život, moře šumí, od hladiny se odrážejí myriády pableskujících jiskřiček slunce... Už balíte??:-)

     

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Libanonský kakaový koláč s tahini

Banánovo - hrušková buchta

Domácí chalva